Náhoda jest po rozumu obecném sběh událostí vyšlý z příčin nepředvídaných. Vyloučena jest tedy účelnost. To praví Ottův slovník naučný. V  případě fotbalisty plzeňské Viktorky Davida Limberského a moderátorky počasí TV Nova Kateřiny Němcové jsme té náhodě trochu pomohli a vyplatilo se. K jejich společnému setkání došlo v golfovém Resortu Darovanský dvůr a oba se rozhodli, že se vzájemně podrobí otázkám toho druhého. A od té chvíle začal dvanáctikolový duel.

David Limberský  se dotazuze Kateřiny Němcové:

Když tak občas sleduji počasí, tak si říkám, musí ten člověk, který to počasí moderuje, rozumět všemu co říká? Jsi odborník přes počasí a okluzní frontu?
Jsem moderátorka počasí a nikoli meteorolog, to se může často divákům plést. Dalo by se říct, že jsem takový prostředník právě mezi meteorologem a veřejností. Pokud se diváci rozhodnou sledovat zprávy o počasí na komerční televizi, dostane se jim předpovědi, které mohou maximálně důvěřovat. To se Davide, nemusíš bát.

Takže stačí pěkné oblečení, namalovat se a jde se na to? 
Tak jednoduché to zase není. Ale máš pravdu, že bez oblečení a make-upu by to opravdu nešlo.

Popiš mi, jak to vypadá ve studiu, když říkáš, jak bude?
Když už jsou data připravené, já mám v hlavě text a mám za sebou návštěvu kostymérny a maskérny, tak můžeme jít na „klapku“. V relacích o počasí teď využíváme technologii Kinect. 3D senzor snímá a rozpozná můj pohyb a tak řídím grafiku na televizní obrazovce. Aplikace je unikátní v celosvětovém měřítku, takže jsme prostě světový.

Ve fotbalu platí pravidlo, dvě žluté a ven. Jak je to při živém vysílání, máte třeba tolerovaný počet přeřeků a pak ven?
No kdybych dala třeba kolegyni loket nebo bych si během živého vysílání sundala jako oslavu hezkého počasí „dres/šaty“, tak bych asi taky letěla ven. Ale nějaký ten přeřek je povolen. Taky nemáte každou přihrávku stoprocentní, ne? Jsme přece lidi, né stroje.

Myslím, že jsem tě před nedávnem slyšel také ve vysílání Evropy, je to možné?
Slyšel si odhlášku, „Katka Němcová, Evropa 2“? To se prý lidem hodně vrývá do paměti. Jo jo, tak to jsem byla asi já. Přejíždím si takhle mezi počasím do rádia a je to hrozně fajn.

Vnímáš nějaký rozdíl mezi televizí a rádiem? Tedy v náročnosti práce, stresu, prestiže?
Televize mi dává obrovský benefit – díky tomu, že mě lidé poznávají, totiž dostávám nabídky na moderování různých akcí. Jsou to dva roky na televizní obrazovce a já mám díky tomu zaplněný diář až do září. Za to jsem televizi vděčná. Jinak tam miluju ten ruch, ty lidi kolem, miluju vtipkovat s kluky osvětlovači, zvukaři, rekvizitáři nebo s holkama v maskérně. Chodím tam prostě za odměnu. Rádio je pro mě zase skutečné řemeslo, kde na sobě člověk musí denodenně makat, aby byl jeho projev lepší a lepší. Tam to vzhledem nedoženete. Chodím do rádia každý den a vždy, když nad vchodem vidím, jak vlaje vlajka Evropy 2, tak jsem pyšná. Pracovat pro dvě tak prestižní značky – o tom se mi vážně kdysi ani nesnilo.

Dokážeš si vybavit svůj největší pracovní průšvih?
Jednou jsem vůbec nepřišla na živé vysílání Snídaně s Novou. Vybil se mi telefon, který mě měl vzbudit. Naštěstí zavolal štáb moji kolegyni. Když jsem se ráno vzbudila a zapnula telefon, měla jsem tam asi 150 zmeškaných hovorů. V tu ránu se mi udělalo vážně nevolno. To už nechci zažít.

Jak by jsi vůbec charakterizovala svoji sportovní náturu? Jsi člověk, který jde za výsledkem bez ohledu na okolí, tzv.přes mrtvoly? Dokážeš se třeba i naštvat?
Naštvání ve spojitosti se sportem moc neznám. Dělám ho totiž pro zábavu, takže mi špatné výsledky nevadí. Musím říct, že průběh nějaké sportovní hry celkem prožívám, ale výsledky mám pak na salámu. Je to o egu.

Dnes sice nehraješ, děláš mi doprovod, za což ti děkuji. Co Tě vlastně na golfu láká? Je to sportovní ambice, nebo fakt, že se tím dá zažít spoustu pěkných a zajímavých chvil v přírodě, s přáteli a tak?
Je to proto, že poslední dobou moderuji golfové turnaje a tak se mi najednou rozpadly všechny ty mýty a předsudky vůči golfu. Moc se mi líbí, že na dobu hry prostě vypnete telefon. Jdete do krásně upravené přírody a máte své přátelé jen pro sebe. To se prostě může stát jen při golfu.

Jsi připravena na frustraci začátečníka na golfovém hřišti? Co tak vím podle sebe, v začátcích je to hlavně o tom, že je člověk rád, že míček vůbec zvedne vzhůru.
Já se ničeho nebojím.

No a když ti golf nepůjde, tak se vrhneš třeba na něco jiného. Čistě teoreticky, co by to bylo?
Asi tenis. Ten se mi taky hrozně líbí. Mám takový seznam věcí, které se chci ještě v životě naučit nebo zažít. Ten seznam je poměrně dlouhý a já si dělám hrozně ráda fajfky – splněno. Doufám, že i na golf a tenis čeká fajfka.

A ještě na závěr bych Tě pozval na fotbalový zápas, co Ty na to? Přijmeš to?
Pozvání od mistra se neodmítá.

Kateřina Němcová se dotazuje Davida Limberského:

 Davide, docela by mne zajímalo, proč po fotbalovém hřišti běhá tolik vousatých mužů. Znamená to, že někde vázne hygiena?
No tak to je čirá pověrčivost. Když se podíváš na většinu hokejistů a fotbalistů, tak zjistíš, že jsme si tak nějak podobní. Všichni totiž usilujeme o nejlepší výsledek a myslíme si, že nám ta strniska nějak pomohou. Já bych ale řekl, že je to spíš to mentální podpoře. Jakmile je vše u konce, vousy jdou samozřejmě dolů.

Fotbal je týmová hra, musí být nutně v týmu dobrá parta, aby to fungovalo?
Pokud můžu mluvit na náš tým, tak dobrá patra hraje zásadní roli v našich výsledcích. Táhneme všichni za jeden provaz a pak je to vidět. Zní to sice jako klišé, ale je to fakticky pravda. Podívej se třeba na světové kluby, které mají samá slavná jména. Pokud tam není parta, tak to prostě nešlape.

Většinou je ale vzácností, když se sejde skupinka stejně naladěných lidí. To pak je asi problém…Byl jsi někdy v mužstvu, kde to nebylo dobré z hlediska lidských vztahů? Co třeba v zahraničí, jak tam to vypadalo?
No a to je právě ono. V zahraničí moc velká parta většinou není. Je to asi tím, že je tam mnoho národností a každý se stará především sám o sebe. Což u nás v Plzni neplatí.

Co dělá fotbalista, když vyhraje ligu? Jde se upravit do baru, nebo jde domů za rodinou, nebo vyrazí k moři?
Bezprostředně po vyhraném titulu jsou emoce na maximu a pak z vás spadne celoroční dřina. Jak už to tak bývá, tak to nejprve oslavujeme v klubu, tedy velmi důkladně, několik dnů a pak s rodinou. Asi tušíte, kde je to bouřlivější.

Teď trochu z jiného soudkuJ. Co třeba tlak obdivovatelek? Existuje něco podobného i na tuzemské bázi? Musíš slečny od sebe odhánět? Nebo ještě lépe, jak vnímáš pozornost druhých, především žen?
Co se týká fanynek, tak si na nezájem v Plzni stěžovat nemůžeme, ale vše s mírou. Jak se říká, jsme většinou psi co štěkají, ale nekoušouJ))

Zjistila jsem, že v České republice je více než 80 golfových hřišť a my se potkáme právě tady v Darovanském dvoře. Věříš na osud? Třeba i na ten golfový?
Golfový rezort Darovanský dvůr je pro mne velmi oblíbený, jezdím sem dost často, takže to osud asi nebyl, spíš náhoda.

Slyšela jsem o Tobě, že jsi zapáleným golfistou, co ale na golfu nenávidíš? Je vůbec něco takového?
Nenávist je příliš silné slovo, spíš nejsem nadšený, když se dostanu dvěma ranami na green a pak udělám nedej bože čtyř put. Tak to bych pak kousal do topení. Tenhle pocit ale zajívají miliony golfistů po celém světě, takže to asi nebude nic výjimečně záporného.

Ty teď pravděpodobně prožíváš svůj fotbalový sen, opět jste dosáhli na titul, jaké jsou ale Tvé golfové sny? Jistě si říkáš, že tohle musíš, tohle bys měl, takhle chceš hrát?
No tak to je samozřejmě pravda, realita je pak ovšem jiná. Golf, tak jako jiné sporty potřebuje trénink a to je v současné době to, co mu nemohu nabídnout. Takže se sice vždy ujišťuji, že kdybych dostatečně potrénoval, vše bude jinak, ale nakonec vše zůstane v zajetých kolejích. Horko těžko se dostanu na hřiště, abych si vůbec zahrál, natož koncepční trénování na driving range.

Kdo je v současné době Tvůj největší fotbalový vzor? Máš nějaký? A existuje někdo ze světa golfu?
Fotbalový vzor nemám, co se týká golfu, tak je to Phil Mickelson. Ten chlápek se nezdá, ale má v sobě velké charizma. Osobně bych se s ním chtěl seznámit, ale to se mi asi nepovede.

Golf to je také pěkné oblečení, dobré chování, vyhraněné způsoby. Řekl bys, že tento sport může dělat pouze určitý druh lidí?
Myslím si, že golf může hrát ten kdo je ochotný dodržovat striktně pravidla a já se snažím se na hřišti chovat jako gentleman, což se ve fotbale rozhodne říci nedá.

Co třeba neomalenost, setkáváš se s touto vlastností na českých golfových hřištích?
Hele, já mám velké štěstí na dobré spoluhráče, takže se s tím moc nesetkávám. Většinou hraji s kolegou Václavem Procházkou jen tak o pár drobných, takže se na turnaje nedostanu. Tam když opravdu „o něco jde“, může to trochu skřípat. To se nás le netýká a já jsem rád.

Uvidíme se v dohledné době opět na golfovém hřišti?
Já pevně doufám, že ano. Jsi milá, phledná, tak uvidíme co ty a golf v reálu.