Studenti Pražské konzervatoře si nevzali snadné sousto. Spíš naopak. Správně naporcovat, dochutit a divákům naservírovat ne zrovna jednoduchou krmi v podobě hry Toma Stopparda, to chce pořádný kus odvahy. A hlavně umu. Arkádie v Divadle Na Rejdišti je však něčím, co rozhodně stojí za shlédnutí.
Dílo britského dramatika pocházejícího ze Zlína může mít celou řadu výkladů. Vždy záleží jen na tvůrcích, jak se s jazykově perfektním, ale zároveň také komplikovaným textem, vypořádají. Co si budeme povídat, tohle holt není žádné maňáskové divadlo pro nadšené ochotníky z Horní Dolní. Když usednete do hlediště Divadla Na Rejdišti, logicky můžete mít obavy. Už první minuty vás však ze strachu vyvedou a většinou dokonce s rozzářeným úsměvem se necháte unášet dějem odehrávajícím se střídavě ve dvou časových pásmech. Ne nadarmo se však říká, že čas nezná hranic. Přesto, že jste odděleni dvěma staletími, kruh děje se nakonec uzavře.
Máme-li vyzdvihnout jedno jméno, které vám z představení uvízne v paměti, pak…nemůžeme. Musíme jmenovat alespoň dvě, když už ne všechny. Protože by si to všichni zasloužili, ale to bychom zde museli napsat minimálně román. Prvním je bezesporu Milan Ligač, který hraje Septima Hodge. Je třeba říct, že byste se na něj klidně dívali ještě o další dvě hodiny déle. No a pak je to Lady Helena. Excelentní výkon mladé herečky Anny Jiřiny Daňhelové ve vás minimálně na chvíli zanechá dojem, že jste opravdu svědky přeměny klasického britského parku v arkadickou zahradu. Budete si přát být alespoň na pár vteřin květinkou, o kterou by pečovala. Daňhelová se do své role vžila, ale nepřehrává. Je přesně v té rovině, ve které má být.
Pokud máte rádi špetku mystiky, několik hrstí typického anglosaského humoru, to vše zabaleno do filosofie a fyziky na pozadí s literárními tématy a láskou, nemůžete na tomto představení chybět. Doporučujeme naslouchat mnohdy velmi poetickým slovům, ne být pouze pasivním obecenstvem. Existence člověka je přeci tak jednoduchá. Nebo tak složitá?
Tvůrčí tým:
Režie a scéna: Kateřina Iváková
Dramaturgie: Ondřej Šrámek
Překlad: Jaroslav Kořán
Kostýmy a grafická spolupráce: Dorota Březinová
Původní klavírní skladby: Jakub Šafr
Klavírní téma Arkádie: Anna Jiřina Daňhelová
Pedagogická spolupráce: František Laurin Hlasová spolupráce: Vanda Švarcová
Foto: Ivo Mičkal
