Úspěšná sezóna Baletu Národního divadla pokračuje novou premiérou – 2. března bude na scéně Národního divadla poprvé uvedeno autorské taneční představení uměleckého šéfa Petra Zusky s příznačným názvem Chvění. Pražská premiéra titulu vzniká ve spolupráci s Baletem Národního divadla v Brně, pro který Petr Zuska inscenaci v loňském roce vytvořil.

Pro své dílo si Petr Zuska vybral jak pozoruhodnou hudební předlohu, tak i téma. Na hudbu 1. věty a fragmentů z 2. a 3. věty 3. symfonie Henryka Góreckého a Chvění Jiřího Pavlici rozehrál taneční příběh, jehož obsah je inspirován kromě tématu Góreckého symfonie také básněmi Vladimíra Holana a Jana Skácela, o které se opírá hudba Jiřího Pavlici. Vrátil se tak k poezii samé, možná k podstatě sebe sama.

Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já?

Tímto úryvkem jedné z Holanových básní, která mimo jiné zazní i v představení v hudebním zpracování Jiřího Pavlici a Muziky Hradišťan, se do jisté míry dá celý večer charakterizovat.

„Mé nové autorské taneční divadlo s názvem Chvění nebude příběhem ani odpovědí. Spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Jeho název však jednoznačně odkazuje na víru v to lepší. Chvění je totiž v důsledku synonymem života. Života s velkým „Ž“, který je třeba ctít a je-li nutno, za něj i bojovat…“, řekl o své choreografii Petr Zuska v době jejího vzniku.

Zuskovo Chvění je obrazem. Symbolickým světem, který odráží témata citovaná dnes a denně – nestabilita, migrace, byrokracie, každodenní úzkost, strach. Nicméně v Chvění Zuska hledá pozitivní smysl překotného dění kolem nás, jako vedle vinny existuje i odpuštění, tak obávaný konec může znamenat i začátek.