Je to příběh, který začíná jako spousta jiných. Ale ne všechny končí takto dobře. Možná se dá dokonce říct, že výborně. Lenka Braunová vystudovala pedagogickou fakultu a zdálo se, že její budoucí život bude navždy spojen s katedrou a ukazovátkem. Jenže osud tomu chtěl jinak.

Být učitelem je tak trochu poslání. Kantor má obrovskou zodpovědnost nejen za sebe a svoji rodinu, ale především za děti, které vychovává. Paní Braunová sice po vysoké škole nastoupila jako posila na zakládce, ale od začátku cítila, že to není ono. „Cítíte, když to není to pravé ořechové. Zkrátka jsem nebyla ta správná osoba, která by mohla učit,“ usmívá se dnes, když vzpomíná na čtyři roky před tabulí. Na druhou stranu nebýt této zkušenosti, možná by se kormidlo osudu nikdy nepohnulo tím správným směrem. Coby učitelka totiž potkala svého současného partnera, v té době tam pracoval jako školník. Zároveň však ještě vedl hospodu a Lenka poprvé „přičichla“ k podnikání. Ovšem práce s pípou nebyla pro zapřísáhlou abstinentku žádná velká výhra. A tak stále přemýšlela, kde by se našla. „Kvůli provozu hospody bylo potřeba, aby šlo o práci z domova. Takže z toho logicky vyšel vítězně internet.“

Stále však ještě nebylo vyhráno. Co tam dělat, co by mohlo jít online tak, aby z toho byly nějaké peníze? „Vzpomněla jsem si na svou dětskou lásku a vášeň, což byly panenky Barbie. Ty do Česka přišly po roce 1989 a já byla přesně v tom věku, kdy jsem se do nich mohla zamilovat.“ Na velkou lásku nezanevřela, což bylo dobře. Od snu, hltání reklam, návštěv a tajné okukování v obchodech však paní Braunová udělala rázný krok kupředu. Vymyslela geniální byznys plán, který byl ve své podstatě úžasně jednoduchý. Ale ne nadarmo se říká, že nejlepší nápady jsou právě takové.

„Pravé panenky od Mattela“ byly totiž zatraceně drahé a dovolit si je mohl málokdo. Dvacet let snění ale stálo za to. Lenka vytvořila parádní ráj panenek Barbie, postupně pak nabídku rozšířovala. Dokonce tak, že s partnerem nakonec zavřeli hospodu a prostory využili pro rozšíření podniku. „Říkala jsem si, že až budu velká, budu všechny panenky Barbie mít. A sen se mi splnil, teď jich mám celé krabice. Sice už si s nimi nehraju, ale ráda je posílám dál a těší mě představa, jakou radost asi má nějaká holčička, když si rozbaluje svou vysněnou Barbie.“ Je to další důkaz toho, že když si člověk opravdu jde za svým snem, může se mu splnit! Nakonec, přesvědčte se sami na webu barbinia.cz.