Klasické Shakespearovo drama Macbeth v autorském, v mnohém velmi překvapivém pojetí režiséra Davida Jařaba je nejnovější premiérou Divadla Na zábradlí. Poprvé bude očekávaná inscenace Macbeth – Too Much Blood uvedena 7. dubna, reprízy jsou na programu 11., 24., 29. dubna, 5. a 26. května – mimořádně v Divadle Komedie, kde soubor po dobu rekonstrukce domovské scény dočasně hostuje. Coby Macbeth a Lady Macbeth na jeviště vstoupí Miloslav König a Anežka Kubátová.
„Když mě Divadlo Na zábradlí oslovilo a bavili jsme se, co bych chtěl dělat, jako jeden z návrhů padl Macbeth. Mezi Shakespearovými texty je mi zrovna tento nejmilejší, ale mám rád i Krále Leara a Richarda III. Macbeth má v sobě cosi temného, atavistického a jde rovnou k jádru věci. Je to hra o čistce v klanu, totálním převzetí moci, v podstatě taková jasná mafiánská storka. Tenhle půdorys mi vyhovoval, ale zamýšlel jsem se nově nad psychologickými motivacemi, jak takováto situace může vzniknout. Nakonec jsem nevydržel a celý text napsal znovu. Mistr to ostatně nedělal jinak,“ přiblížil David Jařab vznik nové inscenace a dodal: „Jak jsem si tak ale celou věc pořád přehrával v hlavě, uvědomil jsem si, že k Shakespearovi angličtina prostě patří, takže původní text sice zmizel, ale angličtina nakonec zůstala. Angličtina jednoduchá, primitivní, v ledasčem současná, prostě jazyk, ve kterém věci ´zní´ a který je dneska univerzálním dorozumívacím kódem po celém světě.“ Herci se tedy na jevišti dorozumívají jednoduchou, prostě rytmickou, zkratkovitou angličtinou, které rozumí každý začátečník – a pokud ne, přečte si české titulky.
David Jařab inspirován Shakespearem hru napsal, režíroval a také navrhl scénografii. Autorkou kostýmů je Sylva Zimula Hanáková, hudba je dílem Jakuba Kudláče, součástí inscenačního týmu je také dramaturgyně Lucie Ferenzová. Spolu s Miloslavem Königem a Anežkou Kubátovou v nové inscenaci Divadla Na Zábradlí hrají Leoš Noha, Václav Vašák, Ivan Lupták, Petr Jeništa a Petr Čtvrtníček a nové posily týmu – Jiří Černý a Johana Matoušková.
Jařab se pokusil vyložit Macbetha jako člověka, který se bojí své vlastní identity, sexuální orientace a především bytí ve svému prostředí neakceptovatelné pravdy. „Jeho sebezapření přináší řadu neblahých důsledků, které ho jednoznačně nasměrují k destrukci okolí a nakonec i sebe samotného. Především je tato situace velkým problémem pro jeho manželský vztah. Potlačená frustrace vztahu je nakonec příčinou paranoidního jednání a eskalujícího násilí. Nemožnost přistoupit na něco, co by bylo považováno za zvrácené, dovede hlavního hrdinu ke zvrácenostem ještě mnohem děsivějším. Ale aby to neznělo zase tak temně – můj Macbeth je myslím docela sranda. Groteskní pohled na věc je mi blízký. Podobá se tak spíše králi Ubu než temnému maniakovi,” přiblížil svůj autorský vklad David Jařab.