Lída Engelová s humorem vzpomíná na padesát let života v divadle, v rozhlase a na divadelních cestách od Londýna po Sankt Petěrburg.

Kniha vzpomínek Lídy Engelové, jedné z prvních českých režisérek, Sto růží v bidetu potěší několik generací čtenářů. Starší pamětníci si rádi znovu vybaví události, jež sami prožili. Mladším „nepamětníkům“ se odkryjí nové netušené souvislosti. Ctitelé divadla si připomenou řadu zajímavostí z historie za poslední půlstoletí. Sami divadelníci ocení postřehy z prostředí jim tak důvěrně známého.

Součástí pozoruhodné knížky, kterou vydává nakladatelství Práh, je více než 100 unikátních divadelních fotografií.

Lída Engelová vzpomíná s noblesou, elegancí a vtipem. A nejsou to jen vzpomínky „o sobě“, ale hlavně „o době“ tak, jak se podepisovala na autorčiných osudech. V dětství prožila kratičký úsek demokracie, pak poúnorovou totalitu, éru pražského jara 68, tíhu normalizace, sametovou revoluci i rozkolísanost dnešních dnů. Toho všeho byla navíc nejenom svědkem, ale velmi často také přímým aktérem.

V Národním divadle poznala herecké a režijní velikány té doby, především svou milovanou profesorku Vlastu Fabianovou, ale také Danu Medřickou, Miroslava Macháčka, Rudolfa Hrušínského a řadu dalších. Potom ji potkalo mimořádné štěstí, dlouhodobá stáž v Anglii u slavného režiséra Petera Brooka. Dodnes je Lída Engelová jediným českým divadelníkem, který měl možnost Brooka a metody jeho práce poznat tak zblízka.

Po návratu z Anglie nastoupila dráhu profesionální režisérky, nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni, potom v tehdejším Státním divadle v Ostravě. V Praze působila v Městských divadlech pražských a zejména ve Viole. Jako režisérka hostovala na řadě mimopražských i zahraničních scén, např. v Rusku a v Anglii.