První novinkou v repertoáru Divadla Na zábradlí v aktuální sezoně je Dánská občanská válka 2018–2024. Česká premiéra adaptace kontroverzního sci-fi románu dánského spisovatele Kaspara Collinga Nielsena se odehraje 15. prosince na nově zrekonstruované domovské scéně na Anenském náměstí. Druhá premiéra následuje 16. prosince, reprízy 30. prosince, 13. a 27. ledna.
Premiérový titul Dánská občanská válka 2018–2024 Na zábradlí inscenuje nová divadelní generace, čerství absolventi DAMU, režisérsko-dramaturgický tandem Adam Svozil – Kristýna Kosová. Jde o jejich první spolupráci s legendární pražskou scénou. V hlavních rolích se představí Jiří Černý, Honza Hájek, Petr Jeništa, Dita Kaplanová, Miloslav Konig, Johana Matoušková a Magdaléna Sidonová – ve velmi nečekaných polohách a ve scénografii Petra Vítka a kostýmech Jána Tereby.
Muž přemýšlí o příčinách nebývale krvavého konfliktu, který nelítostně rozdělil společnost, a i po stovkách let od událostí se mu jistá jeho rozhodnutí navrací v nejhorších nočních můrách. Rozhodnutí, která během války učinil a kterých snad i lituje, třeba těch o své životní lásce, už nelze vzít zpět, ale co už se dá dělat?
„Jak je zvláštní, že se historie opakuje, jestliže si člověk dostatečně dlouho počká.“
Inscenace Dánská občanská válka 2018–2024 poskytuje ponurý pohled do blízké i daleké budoucnosti, který se však živě propojuje s dneškem; zmíněnou ponurostí nicméně prosvítá velmi osobitý humor. Knižní předloha, sci-fi román předního představitele současné dystopické literatury Kaspara C. Nielsena, vyšel v roce 2013 a vzbudil rozporuplné reakce čtenářů i kritiky. Někteří jej označili za geniální dílo, jiní za nevydařený literární pokus. Dosud se dočkal divadelního uvedení v kodaňském Nørrebro Teater.
„Nešlo nám o vylíčení válečných hrůz, spíš motiv války vnímáme jako zvětšovací sklo zdůrazňující jevy, které jsou ve společnosti a lidské psychice přítomné již dnes,“ vysvětluje Kristýna Kosová.
„Inscenace taky tematizuje proces, během něhož události přechází z roviny možnosti do roviny skutečnosti, načež se tato realita stává historií. Nakolik jsme schopni toto dění rozpoznávat a ovlivňovat? Nakolik předpověď určuje předpovídané? Jaký je vztah mezi ´osobní´ a ´velkou´ historií? Jaký je vztah mezi realitou, historií a fikcí?“ ptá se Adam Svozil a dodává: „A co umění!?!“ Oba tvůrci však zároveň ujišťují, že nebude chybět ani milostná linka.
