Celý svět žije olympijskými hrami v Jižní Korei. Je to logické, jsou už doslova za rohem. Možná ještě důležitější je však připravit si půdu pro Hry nadcházející, které se odehrají v Pekingu. S tím souvisí i rozpoznání a následná výchova talentů, kteří budou Českou republiku reprezentovat. Na jejich trenéry se zatím neupíná lesk a sláva, bez nich bychom však do Číny poslali mnohem méně početnou výpravu, která letos míří do Soulu.

Mluvit o tom, co by mohlo být za čtyři roky se u nás příliš nenosí. Veřejnost má ráda úspěchy, které se odehrávají v přítomném čase. Přesto je dobřé alespoň občas upozornit na to, že bez východy nových talentů by velmi brzy „došlo“. Hvězdy dneška dříve či později odejdou, a co pak? Když získal Aleš Valenta slavné zlato na olympiádě v Salt Lake City, zdálo se, že o jeho následovníky nebude nouze. Bohužel na takové úspěchy jsme mohli zapomenout. Sice se sem tam objevil závodník, který měl našlápnuto ke skvělé kariéře, ale nejrůznějšími okolnostmi z toho sešlo. Jedním z nich byl i Lukáš Vokatý, který se však těsně před Hrami ve Vancouveru zranil a bylo po nadějích nejen na medaili z této akce, ale vlastně bylo i po vrcholovém závodění. Zranění ho nadobro vyřadilo ze hry.

Naštěstí však nezatrpknul a u milovaného sportu zůstal. Jako trenér teď žije i svůj sen – jako reprezentačí trenér akrobatických lyžařů dostat své svěřence na olympiádu do Pekingu. Rozhodně to není jen plácání prázdné slámy. Hned dvě juniorky, které Vokatý vede, dokázaly to, co se naučili v letní přípravě, přenést i na sníh. „Mám z nich obrovskou radost. Skočily svá první salta na sníh, šlo o provedení back tuck, tedy salto sbalené vzad,“ pochvaloval si Vokatý. Nyní jeho tým čeká příprava ve švýcarském Airolu, kde přidají tajzvaný back lay – salto vzad prohnuté. „Vrcholem letošní sezóny bude únorový start Terezie Steffanové a Sabiny Balsanové na mistrovství světa juniorů v Běloruském Raubichi. Dále je v závodní sezóně čeká ještě start v závodech Evropského poháru v Bělorusku a ve Švýcarsku, kde budou sbírat zkušenosti pro Světový pohár,“ vypočítával Vokatý.

České naděje můžete vidět i v Česku. Pokud počasí dovolí, pravidelně trénují na Světlém vrchu u Tanvaldského špičáku. Ale chybělo málo, a na sníh by se možná vůbec nedostaly. „Bez vybavení, které nám rychle vyrobil Sporten, by to nešlo. Speciální „Valentovky“, tedy lyže dlouhé 160 centimetrů, jsme upravili pro juniorky a ženy tak, že mají o deset centimetrů méně,“ vysvětlil Vokatý.