V sobotu si Petr Vágner při extrémním běžeckém závodu Spartan Race sáhl až na dno svých sil. Jeho výkon mu totiž stěžovaly zdravotní komplikace, ani ty ho však nezastavily na jeho náročné cestě k cíli.

„Rozhodl jsem se, že poběžím na poslední chvíli jen týden před závody. V pondělí, úterý a ve středu jsem měl tak těžké tréninky, až mě skolila chřipka, takže ve čtvrtek a pátek jsem ležel doma s horečkami. V sobotu ráno jsem vstal asi o půl páté a měl jsem ještě zimnici, přesto jsem se kousl a šel do toho. Fyzička tam byla, jenomže v půlce závodu mi zmrzly čtyři prsty – dva na každé ruce – tím pádem už jsem neměl v těch prstech cit a to mě zpomalilo. Asi osm kilometrů jsem tak běžel dvě hodiny,“ ohlédl se za svým výkonem moderátor a i když závod nedopadl podle jeho očekávání, nakonec byl rád, že to nevzdal a překonal sám sebe.

Kdo si však myslí, že ho tato zkušenost odradila, ten se hluboce mýlí! Sotva se Petr Vágner vzpamatoval z jednoho extrémního běhu, už plánuje další, který má být ještě tvrdší. Tentokrát totiž bude závodit v drsné panenské přírodě Aljašky, kam se už brzy chystá. Takový závod si však žádá řádnou přípravu a proto přišel do Aqua Palace v Čestlicích na tiskovou konferenci k vítězství extrémního sportovce Pavla Paloncého v 2. nejbrutálnějším outdoor závodě na světě – Montane Spine Race, aby se poradil přímo s vítězem a jeho trenérem Josefem Andrlem.

„Probíral jsem s Pavlem jeho zkušenosti z tréninků a ze závodu, který teď běžel v Anglii. Tak uvidím, jestli změním celý koncept, co se týká jídelníčku a tréninku. Uvidíme, jestli se příští rok podaří, že bych zkusil třeba stejný závod, co teď běžel Pavel,“ svěřil se moderátor, který je milovníkem adrenalinu. K extrémnímu outdoorovému sportu se přitom dostal paradoxně kvůli sebezáchově. Dřív totiž Petr holdoval mnohem nebezpečnějším sportům jako skoku padákem nebo potápění. Od té doby, co má rodinu však hledá jiné „bezpečnější“ důvody, jak se ke své celoživotní vášni dostat.

A adrenalin má v krvi i český extrémní běžec Pavel Paloncý, který ve čtvrtek 18. ledna pokořil neuvěřitelných 430 km čtyřdenní náročné trasy závodu Montane Spine Race, kde v severní části Anglie bojoval o vítězství se závodníky z více než 20 zemí světa. Vyčerpaný, avšak se zlatou medailí na krku dorazil do své domoviny. Přestože má za sebou bohaté zkušenosti, sám uznal, že přírodní zákony jsou mocnější než jakákoliv příprava. „Už dopředu jsem věděl, že mě tam může čekat cokoliv a byl jsem připravený na všechny varianty. Rozhodně jsem ale nečekal, že se tak prudce změní počasí a napadne tolik sněhu, místy i po pás,“ vyprávěl sportovec. Ale i v těch nejtěžších chvílích ani na chvíli nepomyslel na to, že by závod vzdal. „Nebyl k tomu důvod. Bylo to těžké a pomalé, ale nepotýkal jsem se s žádným nepřekonatelným problémem jako zranění a podobně. Jednak jsem už na to zvyklý, že je potřeba se kousnout a pak jsem věděl, že nade mnou stojí opravdu hodně lidí, kteří mi fandí,“ řekl rodák ze Šumperka.

Foto: Herminapress