Dlouho v sobě Honza Homola z kapely Wohnout skrýval velký malířský talent, který se teď rozhodl ukázat světu. Namaloval sérii obrazů, v nichž odhaluje vlastní, nepopsatelný svět, v němž intuitivně glosuje postavy, které se zjevují, procházejí, žijí a umírají v jeho skutečných i snových životech a zároveň odkrývá mnohdy absurdní situace, na které reaguje svou typickou, výbušnou, expresivně groteskní zkratkou.
Svá malířská díla tento umělec vystavil v pražském Mánesu, kde také 1. února proběhla slavnostní vernisáž, na kterou zavítali jeho přátelé, rodiče, baskytarista kapely Wohnout Jirka Zemánek a nebo herec a muzikant Vojtěch Kotek.
Po krátkém kytarovém úvodu si Honza Homola k mikrofónu pozval svého tatínka Olega, který hostům vyprávěl, co všechno se Honzovi postavilo do cesty v jeho malířské kariéře. „Když byl Honza malý, tak si propiskou kreslil čmáranice,“ řekl Homola starší, načež mu Honza skočil do řeči. „Ty tomu říkáš čmáranice? To je abstraktní umění, tati,“ ohradil se s nadsázkou muzikant. „Učitelé nesnášeli, když výtvarně pracoval pod lavicí a výsledkem bylo, že na konci základní školy měl takové známky, že to bylo tak na popeláře, ale ještě s velkou protekcí,“ pokračoval Homola starší. Nakonec se ale Honza přece jen dostal na výtvarnou školu a myslel si, že se tak vyhnul matematice. „On se přihlásil na obor propagační výtvarnictví a administrativním úkonem ho šoupli, aniž by se ho zeptali, na scénografii, kde hlavní předmět je matematika,“ vyprávěl Oleg s tím, že pak přestoupil na soukromou uměleckou školu, kde studoval loutkařství. Přestože se tím nikdy neživil, uplatnění našel alespoň v počítačové grafice, z které čerpá právě i ve svých dílech.
„Je to hodně barevné, až se bojím, jestli to není kýčovité, ale mně se to tak moc líbí. Barvy se mi líbily už když jsem byl na loutkařské škole, kde mě za to lynčovali, ale já si zkrátka stál za svým, protože se mě bavily kombinace růžové, fialové a dalších barev. Maloval jsem to v počítači, všechno je to digitálně vytvořené na tabletu, pak je to tištěné na speciálních deskách, které jsem potíral speciálním akrylovým gelem, který vytváří dojem ruční malby a dělá reliéf. Všechny obrazy jsou pak v na míru udělaných březových rámech,“ řekl autor abstraktních výjevů.
Přestože jde o jeho první výstavu obrazů, obavy o to, jak jeho práci přijmou lidi neměl. „Já jsem hrozný trémista co se týče muziky, ale tady jsem vůbec trému neměl, protože to nechci dělat na líbivost a nesnažím se lidem dostat pod kůži,“ vysvětloval kytarista a zpěvák úspěšné rockové kapely. Ačkoliv na odezvu okolí tolik nedbá, názor rodičů rád vyslechl. „S tátou spolu hodně času trávíme v hospodě a říká mi faktické věci a spíš, než aby mi to pochválil, mi řekne výtky, což je dobře, protože na tom se dá stavět. A máma mi hodně fandí ve všem a té se to líbí,“ dodal Honza, který se už nyní těší, až svou sbírku rozšíří o nové výtvory, které následně chystá znovu ukázat lidem. Na to si ale nějakou chvíli počkáme, na jaře totiž bude se svou skupinou Wohnout nahrávat nové album, které mu teď zabere většinu času.
Výstava bude pro veřejnost dostupná v prostorách budovy Mánes až do 1. března 2018. Další možnost vidět Honzovy obrazy bude v nejbližší době například od března v pražské kavárně Kafárium, od dubna v DSC Gallery nebo také v Karlových Varech.
Foto: Herminapress
