Balet Národního divadla uvede poprvé v historii premiéru slavného baletu Marná opatrnost Sira Fredericka Ashtona. Mistrovské dílo anglického tvůrce, v němž vystoupili nejlepší tanečníci světa, doposud uvedlo více než 35 divadel včetně pařížské Opery, Velkého divadla v Moskvě, Amerického baletu, Bostonského baletu a Kanadského národního baletu.
BaletLa Fille mal gardée je u nás znám jakoMarná opatrnost aneb Dívka špatně střežená. Je to titul vskutku ojedinělý, protože patří k nejstaršímu baletu dochovanému do naší současnosti. Děj se odehrává ve venkovském prostředí, inspirovaném Ashtonovou láskou k anglickému kraji Suffolk, a výprava připomínající kreslený film, zahrnující pestrobarevné máje a tančící slepice, navozuje úžasnou letní prosluněnou atmosféru.
Marná opatrnostpředstavuje jednu z nejvirtuóznějších Ashtonových choreografií, náročnou pro tanečníky v sérii energetických pas de deux a sólových výkonů, které vyjadřují mladistvou vášeň dívky Lise a jejího milého Colase.
Prvně se tento titul objevil na scéně Grand Théâtre v Bordeaux dva týdny před vypuknutím Velké francouzské revoluce 1. července 1789 pod názvem Il n‘est qu’un pas du mal au bien(Je jen malý krůček od zla k dobru). Jeho autorem byl Jean Dauberval (1742–1806), žák slavného reformátora umění tance Jeana-Georgese Noverra, hlavní roli tančila Mlle Theodore, choreografova manželka.
Dauberval inscenoval dějový balet – ballet d’action – podle vzoru svého učitele. Heroická témata své doby rozšířil o žánr baletní komedie. Na scéně vystupují prostí lidé, již ne šlechtici, králové a bozi jako dosud, ale ještě ne nadpozemské bytosti jako v baletním romantismu první poloviny 19. století.
Zápletka se odehrává na vesnici, kde vdova Matka Simone brání lásce své sličné dcery Lise k chytrému, ale ne příliš majetnému chasníkovi, protože ji chce provdat za bohatého, ale přihlouplého syna velkostatkáře. Baletní příběh je obdobou naší Prodané nevěsty, s humornými i lyrickými scénami. Podle staré tradice je role Matky Simone komická a tančí ji muž.
Daubervalova choreografie se stala velmi populární, již v roce 1791 byl balet uveden v Londýně a poté se rozšířil po celé Evropě, někdy pod názvem Le Ballet de la paille(Balet oslámě) nebo La Fille mal gardée, v Rusku zdomácněl jako Marná opatrnost v choreografii Mariuse Petipy a Lva Ivanova (1885).
Choreograf Královského baletu, Frederick Ashton, vdechl tomuto baletu nový scénický život. Od své premiéry v roce 1960 se Ashtonova verze La Fillemal gardées hudbou Johna Lanchberyho stala ve světě nejoblíbenějším baletem anglického stylu a nyní tato verze vstupuje i na scénu Národního divadla v Praze.
Lidé se mě často ptají, proč jsem se rozhodl znovu ztvárnit La Fille mal gardée a nevymyslel něco nového. Jistě, mohl jsem tenhle tradiční příběh přiblížit modernímu divákovi.
Lise mohla být rozverná teenagerka, líná farmářská dcerka, která se parádí jako filmová hvězda, tajně chodí na rande, vrací se opilá a rozjařená – a mladý venkovský rebel za plotem brnká na kytaru, zatímco ji matka nutí pracovat, aby se nerozptylovala. Nakonec zatouží po pohodlném životě v luxusu, mladého snaživce odmítne a provdá se za jeho bohatého tátu.
Ano! Jenomže já jsem zrovna četl deníky Dorothy Wordsworthové a zamiloval jsem se do představy venkovské idyly osmnáctého a devatenáctého století – oproti tomu je dnešní svět nezajímavé a hlučné místo. Vždycky jsem měl rád útulné prostředí, dům jsem si vyšperkoval tak, aby působil vlídně, a obklopil jsem se příjemnými věcmi. V hlavě nosím romantický obraz jarní krajiny jako od Johna Constabla, prosluněnou svěží zeleň a bzučící včely, poklidný denv milovaném Suffolku.
(Frederick Ashton, The Dancing Times, 1960)
