Diabetolog, odborník na léčbu diabetické nohy, podiatr, specialista na léčbu syndromu diabetické nohy aplikací ozonu. Člen výboru podiatrické sekce při České diabetologické společnosti. To je jeden z nejlepších diabetologů u nás MUDr. Miroslav Koliba.

Pane doktore, jaké byly Vaše začátky?
Své mládí jsem ukončil symbolicky na den dětí 1.6.2015 v Městské nemocnici Ostrava-Fifejdy. Nastoupil jsem jako sekundární lékař na chirurgické oddělení. Na chirurgii jsem začínal na septickém oddělení, kde byli hospitalizovaní pacienti se sekundárně hojícími se ránami a zejména diabetici před a po amputaci. Pokud se na své zkušenosti podívám zpětně, můžu to hodnotit jako začátek od konce. Zažil jsem lidi, kteří podepsali negativní reverz s amputací nohy a raději zemřeli než odejít z nemocnice bez končetiny. Jednalo se o velmi vážné stavy, které nejeden život ohrožovaly, ale i ohrozily. Jako na mladého lékaře to mělo na mě silný vliv, který se na mě podepsal dodnes.

Nicméně dnes jste diabetolog, to je od chirurgie kus cesty?
Ano. Po dvou letech na chirurgii, kdy jsem v roce 2006 absolvoval prestižní kurz European Wound Institut v Hamburku a posléze jsem vedl ambulanci chronických ran na chirurgii, mi bohužel, dala “ výpověď “ moje záda. Bylo nutno podstoupit operaci páteře, kdy jsem si uvědomil, jak jsem rád, že chodím. Těsně před operací jsem absolvoval povinnou stáž na interním oddělení, které se specializovalo na gastroenterologii, diabetologii a nefrologii. Na toto oddělení jsem se po operaci vrátil a pod vedením prim. MUDr. Dostalíka jsem pochopil kouzlo interny a komplexního přístupu, přitom mi bylo umožněno nadále pracovat s ránami, a to nejen na nohou.

Jak souvisela interna a diabetická noha?
Právě, že to zapadlo ideálně. Koncepce léčby diabetické nohy vyžaduje spíše interní než chirurgický přístup. Léčba diabetické nohy vyžaduje znalosti interny, diabetologie, angiologie, neurologie, protetiky, dermatologie, ale samozřejmě i pedikúry, ortonyxie. A to je to, co na interně neuvidíte. Pokud chci být dobrý v léčbě diabetické nohy, musím se pokorně vzdělávat ve všech oborech, které se mého pacienta dotýkají. Víte, základní léčebné opatření v léčbě diabetické nohy je nenašlapovat na ránu a já si nemůžu pacienta dovolit poslat mnohým odborníkům, pokud ho chci vyléčit. Musím dobře zvážit, co vše můžu zvládnout sám a maximum pro pacienta udělat tzv. „doma“. Proto se snažím nyní i u sebe o komplexní pracoviště, nicméně ještě máme kus práce před sebou. Stále je se co učit, jak já, tak celý můj tým. Interna mne naučila medicínské pokoře, pochopil jsem, že nikdy nebudu umět všechno a pokud chci být odborník, musím se vzdělávat. A co se týče například ran, tak mnohem více mě naučily zdravotní sestry než kterýkoliv lékař. A jen pro pobavení: U nás je interna od chirurgie oddělená jedněmi dveřmi, t.j., přenést si oblečení bylo jen pár kroků.

Z chirurgie na internu, dělal jste i jiný obor?
Jo, zkusil jsem si i roli rehabilitačního lékaře, asi 2 roky jsem na půl úvazku pracoval v Sanatoriích Klimkovice, kde jsem měl možnost se výrazně profesně obohatit o problematiku zejména pooperačních stavů na pohybovém aparátu a vidět velké spektrum pohybově postižených dětí.

Co Vy a Vaše privátní praxe? Jak zvládáte vedení ambulance a pozici prezidenta ČPS?
Přiznám se, že obdivuji dosavadní prezidentku, jak zvládala ambulanci a pozici ve vedení. Jedná se o náročný úkol. Ambulance, kterou vlastním, je nesmírně náročná jak medicínsky, tak po stránce vedení. ČPS je obdobně náročná, vyžaduje vedení managera a encyklopedické znalosti z oboru. Přiznám se ale že nejsem na vše sám. V ambulanci mám šikovné zdravotní sestřičky, jedna je specialistka na nutrici, druhá na pedikúru a třetí má nesmírně dlouhou praxi u lůžka. Pracuje u nás Jana Výmolová, která je úžasná v péči o nohu. Garantuji Vám, že není lepší edukace o prevenci diabetické nohy než od Jany. Nesmím zapomínat na moji administrativní posilu, protože bez ní by se k nám nikdo nedovolal.

V ČPS je to obdobné. S MUDr. Součkovou a s dalšími členy vedení si vyhovujeme. Někteří jsou workoholici jako já a naše standartní telefonáty jsou v neděli večer nebo po 16. hodině, kdy skončíme ambulanci. Šéfredaktorka PL Eliška Kopecká je nadšenec k neuvěření. Občas mi někteří členové sice odepíšou na email po týdnu, což je pro mě téměř to samé jakoby mi neodepsali. Já pracuji rychle, stručně a jasně. Všichni, co mě znají v obchodním styku si už o mě povídají vtipy o stručnosti mé emailové komunikace, která je extrémně rychlá, ale i extrémně stručná.

Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta ČPS a co od funkce očekáváte:
Z mého pohledu je podiatrie v českém podání směs odborností, které pečují o nohu. Na rozdíl od zahraničí tady obor podiatr doposud nebyl a nikdo z nás netuší, zda bude. Podiatrická společnost si klade za cíl sdružovat obory, které pečují o nohu, což již dělám v péči o moje pacienty denně. V pozici prezidenta plánuji spojení všech oborů ke spolupráci. Pamatujeme, jak zpívá p. Werich v jedné písni: ten umí to a ta zas tohle a všichni dohromady uděláme moc a my tímto způsobem uděláme pro naše klienty nejvíce: chci tím naznačit, že multioborový pohled každého z nás je zásadní devíza, kterou ČPS členům nabízí a touto cestou i půjde. Mým cílem není znát vše, ale koordinovat práci odborníků z jednotlivých oborů ve prospěch vzdělání našich členů pro dobro našich klientů. Já sám jsem členem Podiatrické sekce České diabetologické společnosti, stojím u vzniku nových doporučení pro léčbu syndromu diabetické nohy nebo i tvorby nových kódů k ošetření. Mám možnost nahlídnout k jednání o novém sazebníku úhrad pomůcek. Práce s MUDr. Bémem z IKEMu jako předsedou podiatrické sekce je pro mě vzorem, jak by měl předseda k členům rady přistupovat – liberálně, demokraticky a vždy s důrazem na odbornost a zkušenost každého člena výboru.

Co Vás nejvíce bolí na aktuální podiatrii?
Mám zásadní bolístku a to je fakt, že nás není vidět. Denně ke mně chodí pacienti s různými problémy a neumí slovo podiatrie ani vyslovit. Denně se doslýchám, jakým humorným způsobem se o nás dozvěděli, a to jsem si říkal, že pořádat kongres pro 300 odborníků nás snad zviditelní. A vidíte, stále je to málo. Nové vedení odsouhlasilo nové webové stránky, doufám, že nás udělá všechny dostupnějšími. Rád bych dostal časopis Podiatrické listy do rukou odborníků i nečlenů.

Co plánujete pro členy ČPS zachovat a co zlepšit?
Jistě zachováme přátelskou atmosféru uvnitř společnosti. Mým snem je, aby byl každý člen hrdý na to, že je členem tak prestižní společnosti, která zastřešuje naprosto všechny odborníky v péči o nohy. Již dnes mají členové společnosti zdarma podiatrické listy. Jedná se časopis, který poskytuje nesmírně široký záběr vědomostí o podiatrii a budeme pracovat na tom, aby byl stále více a více pro Vás zajímavý. Jako předseda redakční rady jsem mírně upravil způsob, jak se budou listy vytvářet a předpokládám, že to bude vést k tomu, aby byl čtenář potěšen a těšil se na každé další vydání. Mám kolem sebe tým výborných lidí, tak se těším na spolupráci. Dále mají členové zdarma vstup na veletrh v Letňanech a nově i na workshop společnosti, který dostal taky nový náboj.

Odpočíváte někdy?
Jistěže ano. Snažím se dvakrát týdně být v posilovně s trenérem Jakubem, aspoň čas od času si jít zastřílet, miluji jízdu ve svém výkonném autě. A zejména si užívám syna, se kterým jezdíme na kole nebo děláme výlety s partou přátel.

Váš podiatrický sen?
Jistě mám … zejména diabetologický …a doufám, že se splní. Chci udělat maximum proto, aby každý diabetik měl povinně přístrojovou pedikúru a dosáhnout úhrady pojišťoven. Pedikérky jsou pěší vojsko v boji proti amputacím nohou u těchto pacientů, a to je nutno zdůraznit zejména plátcům péče.