Hodně dojatý Jaromír Hanzlík uvedl na Filmovém festivalu v Karlových Varech film Bloudění (1965) autorů Antonína Máši a Jana Čuříka. Plné městské divadlo odměnilo herce bouřlivým potleskem. Ovací se Jaromír Hanzlík dočká ještě jednou, protože při sobotním, závěrečném ceremoniálu převezme Cenu prezidenta MFF KV za umělecký přínos české kinematografii.
Jaromír Hanzlík, který v letošním roce oslavil 70. narozeniny, patří desítky let k hereckým stálicím českého divadla, filmu i televize. Svou bohatou kariéru započal již v mladém věku, v pouhých osmnácti letech získal v roce 1966 angažmá na přední domácí scéně, Divadle na Vinohradech, kde až do svého odchodu na počátku 90. let vytvořil řadu rolí v inscenacích klíčových her české i světové dramatiky jako např. Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu, Oidipus.
Ve stejné době také přicházejí první filmové role a díky spolupráci s řadou režisérských osobností, jde o úlohy výrazné. Hereckou kariéru začal v dětských rolích v televizi například Huckleberryho Finna. Pro film si ho vybral režisér Zdeněk Sirový do hlavní role filmu Finský nůž (1965) a pak už se pravidelně objevuje v dalších filmech. S Antonínem Mášou a Janem Čuříkem natáčí zmíněné drama Bloudění (1965), s Pavlem Juráčkem Každý mladý muž (1965), s Otakarem Vávrou adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (1966), s Karlem Kachyňou Kočár do Vídně (1966) a s Ivo Novákem válečný snímek Maratón (1968) s Jaromilem Jirešem Žert (1968) s Hynkem Bočanem Čest a sláva (1968). Postupně dostává příležitosti i v komediálním žánru a díky televizním seriálům (Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Cirkus Humberto, Dobrá voda), inscenacím (Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) a filmům Slasti otce vlasti (1969), Noc na Karlštejně (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) nebo Léto s kovbojem (1976) se Jaromír Hanzlík zařazuje mezi nejoblíbenější české herce. Televize mu však nabízí i výtečné dramatické postavy například v oceňované hře Jiřího Hubače Ikarův pád (1977) a jejím volném pokračování Tažní ptáci (1983).
V 80. letech se rodí úspěšná spolupráce s Jiřím Menzelem, v jehož režii ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické hrabalovské figurky jako byl pábitelský strýc Pepin z filmu Postřižiny (1980), nadšený sběratel veteše Leli ze Slavností sněženek (1983) nebo suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera z filmu Konec starých časů (1989) podle předlohy Vladislava Vančury.
Počátkem 90. let se Jaromír Hanzlík rozhodl hereckou práci zásadně omezit a od té doby přijímá role jen výjimečně a na základě pečlivého výběru. Přesto i z tohoto období najdeme v jeho filmografii výrazné úlohy – např. v televizním filmu Svědek (2001), pokračování televizního seriálu Sanitka či ve filmové komedii Roberta Sedláčka Muži v říji (2009). Jeho zatím poslední filmovou roli pak představuje kriminální drama Jana Pachla Gangster Ka (2015).
Foto: Herminapress
