Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. ,,Vím, že se chce zabít,”nebo „Mám o ní strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů.
Platforma vytvořená brněnskými studenty funguje již na více než tisícovce škol po celé České Republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese https://www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci školního roku (2017/18) se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.
Kyberšikana je fenomén poslední doby. Vyskytuje se v minimálně 15 % případů
„Kluci ji vydírají nahýma fotkama, je mi jí líto,“ zní jedno z nahlášení týkající se uniklých nahých fotografií či intimních videí. Kromě posměšků pak často následuje vydírání prostřednictvím sociálních sítí, které může na oběti zanechat dlouhodobé psychické následky.„Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti,“ vysvětluje osmnáctiletý spoluzakladatel aplikace Jan Sláma, který se s šikanou setkával především jako součást mlčící většiny. V té době nevěděl, jak obětem pomoct.
Děti oznamují sebevražedné tendence, sexuální narážky i sebepoškozování
Nahlášení s textem „Někdy mi říká, že se chce zabít, nebo že byla na mostě a už chtěla skočit, ale rozmyslela si to,“ je naštěstí pouze výjimkou. Podobné psychické problémy, které stojí za sebevražednými sklony, mají souvislost i se sebepoškozováním. To je zde bohužel velmi časté.
S vysokou četností se vyskytují i problémy se sexuální orientací či sexuálními narážkami. V minimu případů se u středoškoláků objevují informace o znásilnění. „Má kamarádka je šikanovaná, fyzicky i psychicky… A dokonce už ji chtěli i znásilnit… Chce být silná, ale už to dlouho nevydrží,“ale dokazuje, že i takové se mohou objevit.
Fyzické útoky nevymizely, objevují se až ve 47 % případů
Ačkoliv se vůči dřívějším dobám šikana přesouvá více do online prostředí, nechybí ani krádeže či fyzické útoky. „Dnes mu třískli hlavou o zeď takovou silou, až se sesul k zemi a chvíli mu trvalo, než se posbíral.“ Taková zpráva je spíše extrémním případem, nicméně autoři aplikace se běžně setkávají i s oznámeními fyzického napadení.
Specifickými kategoriemi případů jsou poté domácí násilí, počínající anorexie, ponižování ze strany učitelů, sexuální zneužívání, či drogy. Jak ukazuje „Kluci ze třídy si z něj utahují a myslím, že se necítí moc dobře a že ho to trápí, také mu vnucují marihuanu, a musí kouřit jointy aby zapadl do kolektivu,“ jsou právě drogy s šikanou často spojeny.
Odborníci se shodují, že odhalit tyto problémy je velmi složité
„Podstatnou vlastností šikany je skrytost a nepřístupnost. Často všichni přímí, ale i nepřímí účastníci šikany z rozličných důvodů brání jejímu odhalení. A to i oběti. Pro oběť je bolestivé a zraňující mluvit o svém týrání, hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to podobná situace a bolest jako u oběti znásilnění. Často se oběť podřizuje tlaku skupiny, která velí, aby mlčela,“ uvádí specialista na řešení školního násilí a šikanování Dr. Michal Kolář.
Štěpán se nemohl ve škole ani ukázat
Výsměch, urážky, skupinová kyberšikana, ničení osobních věcí i psychický teror. Tím vším si musel projít Štěpán Uhlík, který později autory Nenech to být oslovil s tím, že by o svém případu rád promluvil veřejně. „Byl jsem z toho na dně. Nemohl jsem se tam ukázat,“ uvádí při vzpomínkách na bývalou školu a drsnou šikanu, kterou zde prožíval.
Šikana měla silný dopad i na jeho psychiku a vztahy s blízkými. Jeho spolužáci si založili na Messengeru skupinu, do které se nemohl dostat, ani ji nahlásit. Zde si posílali různé upravené Štěpánovy fotografie s cílem ho ponížit. Jeho příběh detailně zpracovala vládní kampaň HateFree Culture na https://www.hatefree.cz/blo/clanky/2838-stepan-uhlik
Dokud neteče krev, učitelka šikanu neřeší
Štěpánův případ byl dlouho zlehčovaný vedením školy, které ho adekvátně neřešilo. „Bohužel, s podobnými případy se setkáváme čím dál častěji,“ konstatuje jeden z autorů platformyNenech to býtPavel Ihm. Kromě příběhů dětí, které autory oslovují mailem či na Facebooku, tak plyne i z konkrétních nahlášení. Příkladem může být další případ. „Ve třídě je chlapec, který ostatním dětem ubližuje. Třídní paní učitelka situaci neřeší, když za ní žáci přijdou, aby chlapci domluvila, říká jen, že DOKUD NETEČE KREV, ať si to vyřeší děti samy.“
Je potřeba pomoci školám i dětem
Právě s řešením šikany se školám autoři aplikace rozhodli v novém školním roce pomoci. Odborníci, kteří spolupracují na Nenech to být, se tak budou každým vážným případem individuálně zabývat a udělají maximum pro to, aby škola i žák dostali adekvátní pomoc. To je možné díky financím od zřizovatelů a sponzorů se zájmem o zlepšení kvality vzdělávacího prostředí, kteří mohou na rozšířené služby jednotlivým školám poslat sponzorský dar.
Lidé stále netuší, co si za šikanou představit
„Čím dál častěji nás zaráží, jaké tabu pro některé lidi šikana je. Hodně lidí si za ní nedokáže nic konkrétního představit. Její oběti se pak mohou cítit osamocené a bojující proti celému světu,“vysvětluje spoluautor aplikace David Špunar důvod, proč se tým rozhodl o šikaně více mluvit. Je podle něj důležité, aby o šikaně psala média, mluvily slavné osobnosti, a velký dopad mohou mít i videa youtuberů.Právě s těmi organizace často spolupracuje.