Amatérský titul v Muay Thai asociace WFCA a Intercontinentalni titul v K-1 asociace WKF, to je stručná vizitka Martina Gaňa. Chlapíka, se kterým bychom do ringu rozhodně nechtěli, i kdybychom si mohli vzít deset kamarádů. Na druhou stranu na pokec ke kávě jsme si nemohli vybrat lepšího společníka. Co vše prozradil v rozhovoru pro magazín FirstStyle?  

Když se řekne K1, já si jako lajk představím dva copaté Asiaty, jak do sebe řežou někde v garáži. Ale asi to tak nebude?

Přesně, takhle to určitě nebude J.  K-1 byla založena před několika lety v Japonsku, jedná se o mezinárodní kickboxerskou organizaci. Pravidla tohoto sportu spočívají v tom, že se zápasí především v ringu a je zde možné používat různé styly bojových umění. Můžeš použít prvky z muay thai, karate, taekwonda, boxu a mnoha dalších. Pravidla jsou skoro stejná jako v kickboxu, akorát jsou zjednodušena z důvodu efektivity a možnosti ukončení zápasu knockoutem. Největším rozdílem mezi kickboxem a K-1 však zůstává v tom, že v K-1 jsou povolena kolena, zatímco u kickboxu ne.

Jak se to tak semele, že se člověk dá na takový sport, jak to bylo u tebe?

K Muay thai, se kterým jsem začínal, mě dostal kamarád a starší bratr, když mi bylo osmnáct. Je pravda, že zezačátku jsem vůbec netušil, co tento sport obnáší a jakým směrem se vydám. Od malička jsem hrál fotbal, ale v šestnácti jsem skončil a než přišel můj první trénink muay thai, dva roky jsem se válel. Už je to devět let, za tu dobu jsem změnil tři gymy a rozhodl se, že zkusím zápas. První jsem měl v roce 2009 pod vedením pana Vávry z KTSO Praha, kde jsem až doteď.

Na jaké úspěchy jsi nejvíc hrdý a jaký je tvůj sportovní cíl?

Mám amatérský titul v Muay Thai asociaci WFCA 2010 a Intercontinentalni titul v K-1 asociaci WKF. Na oba jsem hrdý stejně, protože na oba jsem hodně dřel a věnoval tomu spoustu času a odříkání. A co bych chtěl dokázat? Určitě se ještě porvat o nějaký ten opasek a podívat se do ciziny.

Předpokládám, že máš i „normální“ civilní zaměstnání?

Ano mám, normálně chodím do práce, jako všichni ostatní. Musel jsem si najít takové zaměstnání, abych mohl denně trénovat. Pravdou je, že jsem si odběhnul od řemesla, které jsem vystudoval a věnuji se práci, která mě příliš nenaplňuje. Ale časem to určitě změním. Jediná věc, která mě tam drží a za kterou mohu být vděčný, je čas, který mohu věnovat tréninkům.

Dá se u nás K1 dělat opravdu profi a uživit se jím?

Rozhoduje strašně moc věcí, jako zázemí, sponzoring, odměna za zápas a tak. V Česku to víceméně všichni dělají na poloprofesionální úrovni, takže si musejí přivydělávat i jiným způsobem, než zápasením. Možná jsou některé výjimky, já mohu mluvit jen sám za sebe.

Setkáváš se s názorem, že jsi jen mlátička, od které je radno držet si odstup? Vnímáš taková názory lidí, kteří většinou nemají o sportu ani tušení?

Nesetkávám J. Lidi, kteří se kolem mě pohybují, mě znají a berou mě jako sportovce. To, že se umím v ringu porvat a rozdat pár tvrdých ran neznamená, že bych chtěl na veřejnoti působit nějak odpudivě a na někoho něco zkoušet. Přirozený respekt mám, což je daň za tu dřinu, ale rozhodně toho nezneužívám. Na druhou stranu, kdyby někdo měl tak hloupý názor, aby si myslel, že jsem jen mlátička, tak mu ho rozhodně brát nebudu

Na druhou stranu je asi příjemné vědět, že když jdeš do baru nebo do klubu, jen tak si na tebe nikdo nedovolí?

V dnešní době nikdy nevíš, co se ti může stát. Můžeš být desetinásobný mistr světa, ale z baru můžeš odejít s nožem v zádech. Takže nikdy nejdu do baru nebo do klubu s pocitem, že jsem nesmrtelný, nebo že si na mě nikdo nedovolí. Vždycky se najde někdo, komu zrovna nesedíš. Takže se snažím situaci předvídat a být pozorný.

Jaká zranění jsou ve tvém sportu nejčastější, a máš za sebou nějaké, kdy sis říkal, že už je možná se sportem konec?

Nejčastější jsou zranění svalová a dost často trpím i na ramena. Vždycky se jedná o nějaký zánět, což je tím, že svaly přetěžuji. Vím, že s tím budu mít problémy, dokud nepřestanu boxovat.

Co říká na tvůj sport rodina, přítelkyně…? Berou to, nebo mají strach?

Přítelkni nemám, po svých zkušenostech jsem dost opatrný. Do vztahu se neženu, až to přijde, tak to přijde. Rodina mě podporuje, jezdí mi fandit i na zápasy, což pro mě hodně znamená. Jediný člověk, který to neprožívá úplně dobře, je moje máma, protože má strach, aby se mi něco nestalo. Ale to by nebyla máma, aby neměla strach o své dítě. Mami, ještě chvíli vydrž, ještě pár zápasů a pověsím rukavice na hřebík J.

Jak je to mezi bojovníky mimo ring, jste přátelé, respektujete se, nebo je tam stále nevraživost?

Já své soupeře respektuji. Nejsem sice s úplně každým kamarád, to ani nejde. Ale pokoru a respekt mám. Nevraživost ne, přeci jen je to pořád jen sport.

Je někdo, proti komu bys nikdy nechtěl stát a pokud ano, proč?

To je dobrá otázka J. No, asi bych se postavil i světovým borcům s K1 Max. Nebudu jmenovat, protože je jich fakt hodně. Vše je jen otázkou peněz. Podle toho by se mohla odvíjet příprava. Je samozřejmě nesmysl zápasit s někým bez plnohodnotné přípravy, to by nemuselo dopadnout dobře. Ale třeba se pro mě nějaký sponzor najde. Kdyby měl chuť, může se na mě přijít podívat na Heroes Gate 12. Budu se těšit!

Martin Chalupa