Jak už jste možná zjistili sami, štěstí je přeceňovaná věc. Pokaždé už máme skoro pocit, že je to v kapse, a život brzy přinese zklamání. Jestliže chcete, aby byl tento rok výjimečný, potřebujete začít výjimečně myslet. Jak na to?

Vím, že nic nevím

Konec starého roku s sebou přináší pocit přelomu a začátku nové éry. I když nahlas prohlašujeme, že je to přece jedno a život jde dál, někde vzadu to hlodá. “Vždyť jsem ještě nic nedokázal. Takhle to bude pořád? Netuším, co se životem.” Dotírající myšlenky a často nechtěná rekapitulace toho, co už máme za sebou. Možná, že nás to dožene až k pokusům o novoroční předsevzetí nebo nákupu další seberozvojové knížky. A pocit, že už bychom přece v tomhle věku měli vědět, jak dál, narůstá.

Potíž je v tom, na čem představu neúspěchu zakládáme. Z pravidla se bojíme, že se zopakuje nepříjemná minulost nebo si představujeme nechtěnou budoucnost. A vůbec se během toho nepozastavíme nad tím, s čím a kým se vnitřně porovnáváme. Jakákoli pochybnost o sobě vychází z pocitu, že jsme nevyhověli určitým nárokům. Proto je klíčové se nejdříve podívat na to, kde se tyhle nároky vzaly. Plníme představu rodičů nebo učitelů? Snažíme se vyhovět partnerovi nebo být víc jako slečna z Instagramu? Zapátrat ve vodách vnitřních přesvědčeních o neúspěchu může být samo o sobě bolavá věc. Zároveň je to jediné místo, kde musíme začít, jestliže opravdu chceme změnu.

Při poctivém rozpitvání všeho, co si o svém neúspěchu myslíme, přijdeme totiž na zajímavou věc. Pokud by to bylo jen na nás, žádná chyba se nestala. V hlavě ale máme celou řadu názorů druhých lidí a některé jsou více ukřičené než jiné. Ty, které hrozí největším nebezpečím, slyšíme nejvíc. A pak to najednou vidíme. Možná jsme si nikdy nevytvořili názor vlastní. Je to ta nejděsivější a nejsvobodnější informace v životě. Vůbec netuším, co chci a kam se vydat. Tak. A u toho začneme.

Úspěch v převleku

Rovnou vám prozradím, že pointa je v tom, že neúspěch neexistuje. Což je hodně zvláštní představa ve chvíli, kdy máme pocit, že opakovaně selháváme. A jde právě o to, že je to jen pocit. Jestliže se dokážeme na každé domnělé selhání podívat tak, že skrývá zároveň informaci o úspěchu, máme téměř vyhráno. Nesložení zkoušky je informace o tom, jak dobře jsem se připravovali, jaký máme vztah k danému předmětu a jak dobře dokážeme zacházet se stresem. Rozchod nám dává vědět, jaké máme priority ve vztazích a v čem potřebujeme více poznat sami sebe. Nedodržené předsevzetí je informací o tom, jestli jsme usilovali o něco opravdu vytouženého a zda jsme zvolili dobrý systém, jak toho dosáhnout.

Neúspěch je úspěchem v přestrojení. Když se nám podaří se na něj dívat z takového úhlu pohledu, začneme se téměř těšit. Začneme se na sebe dívat jako na dílo v procesu, stavbu v rekonstrukci. Celý život je procesem učení se hodnotám rodičů a společnosti a následně hledání těch opravdu vlastních. Pocit neúspěchu je srážkou s vlastním způsobem myšlení. Jestliže otevřeme neúspěchu náruč s dychtivostí, co se o sobě dozvíme nového, stane se něco velmi zajímavého. Z pocitu, že je život problémem k vyřešení, se stane vzrušení hádanky k rozlousknutí.

Osobní navigační systém

Pamatuji si na svoje nekonečné strachy okolo peněz. Opakovaný pocit, že peníze nedokážu vydělat, dobře utratit, natož ušetřit. S penězi byl spojený pocit unavené, upracované a chudé Alžběty. Prožitky úzkosti, strachu a selhání byly každodenní. Když jsem viděla, že to není mými schopnostmi a už vůbec ne tím, jaký jsem člověk, začala jsem se soustředit na opravdu důležitou věc. Jak nad penězi vlastně přemýšlím?

Taková výprava do vlastního nitra není lehká věc. Snahu o jakýkoli rozumný závěr mozek okamžitě sabotoval: “Nemá smysl nad tím přemýšlet, nikdy nebudeš mít dost peněz. Nechceš si jít dát něco k jídlu? Máma říkala, že peníze prostě nejsou, ne?”. Nebudu Vám lhát, bolelo to. Podstatné je vydržet. Na druhém konci od každého kousnutí do ega čeká sladká odměna.

A pak přišel ten okamžik, kdy jsem cítila, jak někde uvnitř sebe doslova tluču na dveře vlastních podvědomých přesvědčení. A bylo to tam! Bohatství jsem od samého dětství vnímala jako těžký, upracovaný a nechtěný stav. Peníze mají jen ti, co je nakradli nebo měli štěstí. Takhle děsivé to bylo. Jakmile věci vidíme, mohou konečně zmizet. Právě objevení zdroje postojů k penězům mohlo být začátkem jejich změny. Neúspěch je jen a pouze jednou jedinou věcí – navigačním systémem k myšlenkám, které v našem životě už dál neslouží ničemu dobrému.