Na počátku příběhu bistRAWveg byla knížka Henriho Monforta o pránické výživě, která nadchla Standu Petříčka natolik, že se rozhodli společně se svou ženou Petrou, nadšenkyní pro zdravou stravu, k ní co nejvíce směřovat. Pro zkušeného podnikatele v automotive byla síť bister s živou stravou jen logickým vyústěním cesty za delším a lépe prožitým životem. Jejich projekt necílí na alternativně smýšlející lidi, ale především dává možnost se do živého jídla zamilovat všem, kdo jdou kolem. Bistra na Černém Mostě, Chodově a v Liberci nabízí raw food stravu s cílem „jednou týdně zelený den“.

Co je to vlastně raw food/živá strava?
Jde o nevařenou stravu rostlinného původu, zpracovanou maximálně do teploty 42 stupňů. Suroviny si tím uchovají všechny své enzymy a živiny, které se většinou vařením ničí. Tělo tímto jídlem získává všechny benefity vstupujících surovin. Většinu běžné vařené stravy považuji spíše za takovou mrtvou hmotu. Když už vařím vegansky třeba pro děti, tak jídlo vždy konzumujeme do dvou hodin od uvaření, dokud zůstává zásaditým.

Jaký příběh stojí za konceptem živé stravy bistRAWveg? U koho z vás to začalo?
„Kamarád Richard nám dal knížku Henriho Monforta, který už v té době 10 let nejedl, byl to bretharián. A dozvěděli jsme se, že přechod od „všežravce“ na pránu (proud vitální životní energie – pozn. red.) je přes vegetariána, vegana, vitariána, tedy raw food a až pak je prána a tam jsme se poprvé dozvěděli o živé stravě. Standa tou dobou už meditoval a pránickou energii přijímal,“ říká Petra. „Zjistil, že když jí maso, tak není schopen tolik této energie při meditaci přijímat. Tak se rozhodl ze dne na den, že maso přestane jíst.“

Co byl ten hlavní důvod, proč jste se rozhodli vy sami přepnout?
„Byl to jednoduše strach. Nechceme jednou skončit na LDNce a civět léta do stropu. Chceme život žít a prožít až do konce,“ odpovídá Standa. „Začala jsem chodit na různé raw kurzy. Já tvořila a Standa ochutnával a sdílel na sociálních sítích,“ říká Petra.

Pro koho je bistRAWveg určeno?
Náš projekt je pro lidi, co chtějí žít zdravěji. Aby mohli žít déle a lépe. Jde o to být laskavější sám k sobě a přemýšlet nad souvislostmi. Hodně se mluví o tom, že chceme změnit svět, ale svět se změní tehdy, pokud změníme osobní spotřebu. Proto jsme začali dělat jídlo. Jídlo je prakticky náboženství. Běžné jídlo vás primárně unaví. My to vnímáme tak, že jídlo vám má energii dát, ne odebrat.

Je vaše jídlo jen pro vegetariány?
Ne, vůbec ne. Nejde nám o to vytvářet nějaké hnutí, naše jídlo je pro všechny. O to je to zábavnější a taky podnikatelsky náročnější. Nemůžete cílit na vegany, vegetariány atd. Ti si vás přirozeně najdou, protože to vyhledají. Alternativní lidé moc do obchoďáků stejně nechodí. Pracovat se skupinou lidí, se kterými si rozumíte, je snadné. My pracujeme s těmi, se kterými si tolik nerozumíme.

Proč jste se rozhodli založit právě síť bister s živou stravou?
Jídla, která jsme si doma připravovali, dobře vypadala a lidé ze sociálních sítí nás žádali, ať založíme restauraci. Založit restauraci se nám zdálo nesmyslné. Pokud bychom měli restauraci, tak bychom tam sami museli pořád být. To se neshodovalo s naším životním stylem. Když už, tak řetězec, aby to mělo hlavu a patu a nebylo to jen o nás, ale i o zájmu o zdravější životní styl ostatních lidí. Raw food řetězce ještě neexistují, spíše menší restaurace nebo taková „polo-hnutí“. Řekli jsme si ale, že touto cestou jít nechceme, že nejsme tak úplně človíčkové, jsme dost racionální.

Kdo jsou tito človíčkové, o kterých mluvíte?
To jsou lidé, kteří meditují, cvičí jógu, žijí v lese a nestarají se moc o společnost. Jsou hodně alternativní a o všem se baví stylem: „Mělo by se, mohlo by se.“ Jsou stále pozitivně naladění, protože nic nedělají.

 Jedná se tedy tímto o dosažení harmonie mezi světy businessu a alternativy?
„Ano, nejdůležitější ze všeho je být šťastný a v pohodě.“ Myslíte v klidu? „Ano, štěstí rovná se klid v mysli. Žijeme v materiálním světě, tady a teď. S nadsázkou říkám, že deprese se lépe snáší v audině než v trabantu. Na dovolenou můžete jet na Mácháč nebo Mauricius, obojí je od M, ale my bereme Mauricius jako praktičtější. To je pro nás být v klidu.“

Co je cílem vašeho projektu?
Pro lidi, kteří chtějí žít zdravěji a déle, je to jedna z cest, pravděpodobně ta nejjednodušší. Ale jen pro ty, co opravdu chtějí. Nechceme předělávat masožravce na vitariány, kteří jí jen raw food. Naším cílem je, aby si lidé udělali zelený den třeba jen jednou za týden.

Děláte rozvoz do firem? Proč jste se rozhodli jít touto cestou a jak to funguje?
Ano, přesně tak. Netřeba kvůli tomu měnit stravovací návyky, ale dopřát si jednou týdně něco, co vás nezaplácne, ale nabudí. Lidé jsou přirozeně líní, a proto dovážíme jídlo k nim. Jednou za týden si ve firmě dají živé jídlo a cítí, že mají více energie a jsou funkčnější, což vede k tomu, že vykonávají svou práci lépe. Proto to zaměstnavatelé podporují. Zlepšuje to pracovní výsledky. Chybí pocit přeplněného těžkého bříška a utlumenosti, která nastává po běžném obědě.

Jaký je důvod pro to, že některá jídla vypadají a mají názvy jako běžná jídla, na která jsme zvyklí? Viděl jsem svíčkovou, sekanou, dokonce „smaženého kapra“ se salátem.
Je to proto, že lidi by to nebavilo, kdyby to byly jen kombinace salátů. Tvoříme tak, aby vše vypadalo, a i chutnalo jako jídlo, na které jsou zvyklí, ale zároveň to bylo výživné a zdravé. Není to, jako když si člověk zaplácne žaludek knedlíky a nějakou moučnou omáčkou. Naopak, nakopne ho to energií a nemá chuť si jít lehnout, jako např. po té klasické svíčkové.

Proč myslíte, že se vaše jídlo tolik hodí pro obchodníky a manažery?
Protože jsou zvláštní skupinou lidí. Jsou to lidé, kteří neustále kmitají a jsou v pohybu. Výhodou tohoto jídla také je, že vám nevystydne. Naše jídlo neunaví a dodá energii tolik potřebnou při vytížení obchodníka. Pomáhá, aby se cítil lépe. Také když začnete jíst živou stravu, tak najednou zjemníte. Nebudete unavení, a navíc vám to bude i chutnat.

Jak funguje dovoz jídla na firmy?
Zavážíme každý den a objednávky děláme online na následující den či ráno na odpoledne. Využíváme také službu Dámejídlo.

Trend raw food proběhl před několika lety, co myslíte, že táhne lidi k živé stravě dnes?
Stále totéž. Touha žít zdravěji a cítit se lépe. Každý máme hranice toho, co považujeme za zdravé jinde. Někdo přestává jíst maso, někdo vyřadí lepek a mléko a někdo zařadí častěji čerstvou syrovou stravu. Jde o to, jaké informace, kdo má, a co mu osobně sedí.

Je podle vás dobrý nápad překvapit obchodního partnera a domluvit schůzku ve vašem bistru?
Rozhodně ano. Určitě si vás bude klient lépe pamatovat, když ho zaujmete nejen tím, co máte v portfoliu produktů a služeb, ale i tím, kde se nad tím potkáte. Funguje to skvěle a je tam vždy určitý WOW efekt z těchto setkání.

Vaším cílem je tedy naučit lidi na vaše jídla jednou týdně?
Ano, to úplně stačí. Je to pro většinu lidí o jednou týdně více než je běžné. Stačí vyzkoušet a cítit ten rozdíl. Třeba vás to chytne tak jako nás, ale jde o představení něčeho nového a uvědomění si rozdílu, spíše než o konvertování lidí v nadšence do zdravé výživy.

Jaké by bylo vaše poselství na závěr našeho rozhovoru?
Raw food není krabičková dieta, to je životní styl. Jestli se lidé chtějí změnit, tak zdraví začíná jídlem. Vždy je nejdříve třeba změnit vlastní spotřebu. Přijďte do RAWčka na RAWčko (čti róčko) a začněte třeba sladkým, to má rád každý.