Rudolf Desenský je kynolog, etolog, psycholog psů a odborník na problémové psy. Sám sebe nazývá praktikem v oboru psychologie, behaviorismu a poruch chování psů se specializací na výuku lidí v komunikaci se psy. Spolu se svou smečkou žije na své farmě Vlčáry u jihočeského Písku, kde pořádá kurzy pro veřejnost a často za svými klienty vyjíždí do všech koutů České republiky. Je autorem řady publikací, mimo jiné titulů Pes přítel člověka a Jak poznat psí duši. Od roku 2017 je průvodcem edukativního pořadu České televize Kočka není pes. Své služby nabízí na webu psycholog-psu.com.

Lidé si často neví rady nejen s výchovou svých psů. Kontaktují Vás také kvůli výživě a konzultují s Vámi i otázky ochrany zdraví. Jak hodnotíte informovanost chovatelů právě v péči o zdraví jejich zvířat?
Nedá se to úplně paušalizovat, ale obecně si myslím, že bychom v tomto ohledu měli být vzdělanější a mít větší rozhled. Jsou mezi námi lidé, kteří pro své psy dělají maximum, ale na druhou stranu se setkávám i s těmi, kteří berou péči o psy dost povrchně. Větší zájem o zdravotní stav, prevenci onemocnění nebo ochranu před parazity vnímám obvykle u majitelů čistokrevných psů s průkazem původu. Když už někdo investuje peníze do takového psa, tak samozřejmě dbá na to, aby byl zdravý. Stejnou péči ale člověk může dát i voříškovi z útulku. Tam to zase závisí na citech, ochotě pomáhat a osobním závazku zajistit zvířeti co nejkvalitnější život.

Investujeme tedy do ochrany psů před parazity dostatečně?
Chovatelé, kteří se nebojí investovat víc peněz do kvalitního krmení, obyčejně nakupují i dražší a spolehlivé prostředky ochrany před parazity. Ten, kdo se spokojí s nákupem nejlacinějších granulí ze supermarketu, často neřeší ani kvalitu antiparazitních přípravků. Vím, že v tom někdy mohou hrát roli peníze, ale měli bychom si uvědomovat, že léčba bývá dražší než prevence. To platí stejně u psů jako u lidí. Problém vidím v tom, že chovatelé podceňují rizika spojená s vnějšími parazity. Zatímco naprostá většina lidí ví, že se pes musí pravidelně každé tři měsíce odčervovat a snaží se to dělat, k vnějším parazitům přistupujeme laxněji. Když lidem řeknu třeba o všenkách, tak na mě obyčejně koukají                      s otevřenou pusou. Vůbec netuší, že takový parazit existuje a co zvířeti způsobuje. 9 z 10 lidí zná jen blechy a klíšťata a často si myslí, že zablešeného psa stačí vykoupat v nejlevnějším šamponu a přisáté klíště jednoduše odstranit.

Jaká další klišé týkající se parazitů slýcháváte?
Když už mluvíme o všenkách, tak se často lidé mylně domnívají, že je to problém venkovských psů. To ale nemusí být pravda. Měl jsem tu klienta žijícího v městském bytě, který přišel s fenkou se všenkami a zaneřádili mi celý psinec. Páníček na té feně neviděl blechy, tak se domníval, že se kouše a drbe jen tak. Velmi často lidé také podceňují přenos parazitů mezi psy a kočkami. Přitom právě kočka může vzhledem ke způsobu života, přinést domů i mnohem pikantnější typy parazitů, než jsou klíšťata. Často jsou to taky blechy, kterých je pak poměrně složité a zdlouhavé se zbavovat. Musíme si uvědomit, že na zvířeti se drží jen naprosté minimum blech. Uvádí se, že je to jen asi 5 procent, zbylých 95 se usadí v peleších a pokud máte zvíře doma, tak taky v kobercích, na gaučích a podobně. Věřit takovému mýtu tedy může být dost problematické. Bohužel je mezi lidmi tak silně zakořeněný jako ten, že psí blechy na člověka nejdou.

Nerad používáte elektrické nebo ostnaté obojky. Naopak si na Vašich psech můžeme všimnout antiparazitních obojků. Proč k ochraně před vnějšími parazity volíte právě obojky?
Protože s nimi mám dlouhodobě velmi dobré zkušenosti. Na blechy a klíšťata fungují skvěle. Oblíbil jsem si obojky výrobce Bayer, a to hlavně díky jejich fungování. Je mi sympatické, že mají spolehlivý repelentní účinek a nedovolí se parazitům na těle zvířete vůbec usídlit, natož se přisát. Na trhu jsou k dostání i přípravky, které klíšťata hubí až poté, co se zakousnou a začnou sát, což mi přijde zbytečné. Proč riskovat jakoukoli nákazu zvířete nebo ho vystavovat nepříjemnému svědění, když je možné parazity odpudit ještě před tím. Čím menšímu riziku zvíře vystavíme, tím lépe.

Některým psům, kteří nejsou zvyklí na obojek, může takový antiparazitní obojek zpočátku vadit. Jak na něj psa zvyknout?
Ano, setkal jsem se i se psy, kteří byli na antiparazitní obojky alergičtí a osypávali se. Mně osobně se osvědčilo používat u psů, kteří ještě takový obojek nikdy neměli, starší obojky. Přestože se obojek musí napevno dotýkat kůže, takže je potřeba ho pořádně utáhnout, jsou už použité obojky přeci jen trochu volnější a pro zvíře pohodlnější. Tady bych ale rád upozornil, že se obojky musí přitahovat s rozumem a pes se nikdy nesmí škrtit. Pro tyto případy zase doporučuju sáhnout zase po obojku Foresto. Ten totiž podle výrobce působí až 8 měsíců, takže zvíře ochrání i ve chvíli, kdy mu nasadím i půl roku používaný obojek. Taková příprava na nasazení nového obojku by měla trvat zhruba týden. Poté už pes obyčejně bez problémů akceptuje i nový obojek.

Zmínil jste, že někteří psi mohou být na obojky alergičtí. Je pak vhodné hledat k nim alternativu?
Není problém aplikovat spot-on, tedy kapku mezi lopatky. Někdy mají tyhle kapky i širší spektrum účinků než obojky. Skvěle zabírají například proti komárům, což se hodí ve vlhčích oblastech nebo třeba když máte psa na zahradě s jezírkem. A některé spolehlivě působí třeba právě i proti zmiňovaným všenkám.

Když už jste zmínil vodu, někteří psi se také rádi a pravidelně koupou. Je v tom případě lepší spot-on nebo obojek?
Jak říkám, já nedám dopustit na obojky Foresto, které jsou i voděodolné.

Když už ale pes nějakého toho parazita chytne, jak ho naučit, aby se nechal v klidu prohlédnout a případně si nechat i odstranit přisátá klíšťata?
V první řadě musíte na takovou situaci myslet ještě předtím, než k ní dojde a psa na to připravit. Já takhle své psy chystám třeba na očkování. Týden před návštěvou veterináře je v partiích, kde se očkuje, tahám za chloupky nebo je štípu. Pes si na to postupně zvykne a při očkování nebude tolik stresovaný. Stejně tak to funguje s preventivními kontrolami srsti a odstraňováním klíšťat. Trénujte se psy probírání srsti po celém těle, položte ho na bok nebo záda a klidně si k tomu vezměte i pinzetu. Důležité je, aby to pes bral jako součást hry. Když začne být nesvůj a jak já říkám „tuhnout“, tak trochu zvolněte. Nikdy by to ale nemělo skončit tak, že když se to psovi nelíbí, tak to prostě nebudete dělat. Někdy to chce trpělivost, ale každého psa nakonec dostanete do stavu, kdy takové banality jako je probírání srsti nebo vytahování klíšťat vůbec neřeší.

Jste známý jako znalec psí duše. Vyznáte se také v onemocněních? Poznáte například, kdy není vhodné se psem pracovat, protože není kvůli napadení infikovaným klíštětem ve fyzické pohodě? Jakým projevům by chovatelé měli věnovat pozornost?
Radím přistupovat ke všemu s chladnou hlavou. Ani psi se nemusí každý den vyspat do růžova a nemusí být dobře naladění a plní elánu. Až když jsou zvadlejší i druhý nebo třetí den, tak začnu hledat příčinu. Právě proto, abychom se vyhnuli zbytečným stresům z obav před nákazou limskou boreliózou nebo jinou nemocí, doporučuji používat kvalitní antiparazitika.