Každý zaměstnavatel je povinen proškolit své zaměstnance v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). Prověrka BOZP by pak měla být prováděna pravidelně – jednou do roka. Jaká je ale skutečná praxe?
„BOZP řeší v českých podmínkách nejlépe zahraniční firmy, především společnosti z USA. Ty jsou historicky zodpovědnější a zvyklé více chránit své zaměstnance, významnou roli v tom hraje také přísnější právním systém. Díky veřejným soudům s porotou, která je sestavena také z řad běžných občanů-zaměstnanců, nemá zaměstnavatel velkou šanci vyhrát soudní spor vůči zaměstnanci, pokud se opravdu neprokáže chyba daného zaměstnance. V českých firmách naopak bývá školení BOZP často pouze formální, takzvaně pro splnění. Často zde chybí hloubka a konkrétnost, firmy neumí zaměstnancům dobře vysvětlit souvislosti a podstatu. Většinou BOZP vážně řeší pouze společnosti, které vystavují své zaměstnance zvýšenému riziku úrazu nebo újmám na zdraví už z podstaty vykonávané činnosti,“ říká Martin Valouch, specialista BOZP a PO ze společnosti SSI Group.
Nejméně tak zpravidla na téma bezpečnosti a ochrany zdraví při práci kladou důraz malé firmy a podnikatelé. Zákon totiž neukládá podmínku, aby firma do 25 zaměstnanců řešila systém BOZP odbornou společností či specialistou, ale může si jej zajišťovat sama dle vlastního úsudku. Častým příkladem jsou rodinné firmy, dílny, autodílny, ale i restaurace. Nedostatečný důraz na školení a dodržování pravidel v oblasti BOZP může mít vliv na škody na majetku společnosti, ale také na zdraví zaměstnanců včetně pracovních úrazů.
Pracovní úrazy trvající alespoň tři pracovní dny podle dostupných statistik Výzkumného ústavu bezpečnosti práce vznikají nejčastěji při práci ve skupině označené jako „materiály, břemena, výrobky, strojní součásti“ (34 %). U závažných pracovních úrazů pak je skupina „budovy, konstrukce, povrchy“ (33 %) a u smrtelných pracovních úrazů skupina “pozemní vozidla“ (35 %). Nejčastější příčinou všech typů pracovních úrazů v roce 2017 uváděnou zaměstnavateli bylo špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko. Průměrná doba trvání jednoho případu pracovního úrazu je pak 54 dní.
Společnosti, které zanedbávají bezpečnost práce, ohrožují nejen zdraví a život zaměstnanců, ale i dalších osob pohybujících se na jejich pracovištích. V praxi totiž platí zákonitost, že pokud nějaká společnost neřeší bezpečnost práce, téměř jistě neřeší ani další opatření nutná pro zajištění bezpečnosti na pracovištích, jako je například požární ochrana. A jelikož tyto dva systémy spolu úzce souvisí, tak kombinace zanedbání obojího je to nejhorší, čemu mohou být společnost a zejména její zaměstnanci vystaveni.
Konkrétními pochybeními bývají nedostatečné nebo žádné revize elektrospotřebičů, užívání poškozených elektrických zařízení, která mohou způsobit požár, či nerespektování povinnosti volných a bezpečných únikových cest.
