Láska, smyslnost, stárnutí těla, rozklad, nevěra, žert, slovní hříčka, paradoxy života, čistá krása, nesmrtelnost, milostný trojúhelník, milostný cit k muži i ke stárnoucí ženě… Obsah Sonetů Williama Shakespeara je natolik výbušný, že byl dlouhou dobu upravován nebo cenzurován. Vychutnejte si mistrovské dílo na jevišti Divadla v Dlouhé – v překladu Martina Hilského, v adaptaci a režii tvůrčího tandemu SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), v podání Evy Hacurové, Marie Poulové, Marie Turkové, Magdaleny Zimové, Jana Meduny, Pavla Neškudly, Ondřeje Rychlého, Jana Sklenáře ad.  Sonety jsou po listopadové premiéře na programu 6. a 10. prosince, 9. a 21. ledna, 12. a 20. února.

 „Shakespearovy Sonety jsou tak trochu deníkem jistého básníka, o kterém nic nevíme, o vztahu k mladému šlechtici, jehož jméno ani podobu neznáme, a vztahu k tajemné černé dámě, u které ani není jisté, jak moc je její postava reálnou nebo alegorickou. Každý sonet je vlastně letmým odleskem reality a stavu duše. A také odleskem našich zkušeností. Každý sonet voní a chutná. Každý sonet je dialogem mezi já a ty,“ říká Lukáš Trpišovský. A Martin Kukučka dodává: „Každý sonet je minidramatem, dialogem mezi dvěma až třemi postavami a my se pokoušíme o znovuzhmotnění zásadního momentu jejich příběhu. Nechceme jenom odrecitovat verše, ale ani ukrást sonet, důležitá je tu i jeho básnická forma.“

William Shakespeare uchopil upadající sonetovou formu po svém a vtiskl jí věčné a autentické pocity, které prožíváme dodnes, pokud jsme někdy alespoň trochu někoho milovali. V Sonetech se zrcadlí člověk v jeho kráse i slabosti. „Žádné Shakespearovo dílo, snad s výjimkou Hamleta, nevzbudilo tolik pozornosti, tolik komentářů, tolik dohadů a spekulací jako Sonety. A přece dodnes nikdo přesně neví, a nejspíš nikdy vědět nebude, kdy Shakespeare sonety psal, pro koho je psal, o kom je psal a za jakých okolností je psal. Jedinou nezpochybnitelnou jistotou je prostá, ale nadmíru významná skutečnost, že Sonety jsou,“ uvedl Martin Hilský.

Originální inscenace Sonety je čtvrtým počinem Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského v Divadle v Dlouhé, spolu s Čechovovým Rackem, autorským projektem Sen v červeném domě a adaptací Havlových Dopisů Olze. Oba režiséři jsou zároveň již čtvrtým rokem členy uměleckého vedení oceňované pražské scény.