Miloval hory, právě ty se mu zároveň staly osudnými. 18. března uplyne 26 let od tragické smrti ekologa a prvního polistopadového ministra životního prostředí Josefa Vavrouška. Jeho následovníky hledá Nadace Partnerství. Tipy na osobnosti v kategoriích za Dlouhodobý přínos pro životní prostředí, Výjimečný počin na stejném poli i pro mladé do 33 let za Ekozásek roku, mohou lidé posílat do konce dubna na www.cenajosefavavrouska.cz.
Vavroušek se zaměřoval především na téma trvale udržitelného života. Zastával hodnoty lidství a ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Své názory neprosazoval násilím, ale uměl své postoje vyargumentovat. „Nebyl nikdy naléhavým ekologickým aktivistou. Byl však naléhavým filozofem hodnot,“ vzpomíná na Vavrouška například Jiří Müller, chartista, spolužák a kamarád Jiřího Vavrouška.
Vavroušek byl vystudovaný strojní inženýr, své schopnosti pak uplatňoval i ve zdánlivě zcela odlišném oboru. „Byl systematik a měl data, to bylo pro nás novináře požehnání,“ vzpomíná novinář Marek Šálek. Vavrouškovi spolupracovníci a přátelé se zároveň shodují na Vavrouškově lidskému přístupu, skromnosti, ale také bojovnosti.
Vavroušek stál u zrodu Občanského fóra. V roce 1990 se stal ministrem životního prostředí. Po pouhých několika měsících ve funkci inicioval uspořádání vůbec první konferenci o životním prostředí v Evropě. Jejím dějištěm se od 21. do 23. června 1991 stala Dobříš, malé zámecké město jižně od Prahy. Události se zúčastnili ministři životního prostředí z celé Evropy a stala se nejen pro českou environmentalistiku významným milníkem.
„Podařilo se nám velmi amatérsky zorganizovat státní konferenci na nejvyšší úrovni s minimálním rozpočtem,“ vzpomíná současný předseda Společnosti pro udržitelný život Jiří Dlouhý, sám loňský laureát ceny, která nese jméno jeho tehdejšího kolegy. Vavrouškem vedená konference byla ve své době unikátní tím, že významný prostor věnovala environmentální etice. Organizátoři do diskuse mimo to přizval i další nepolitické subjekty, jako nevládní organizace, filozofy nebo zástupce světových bank. Nic podobného už se podle Dlouhého později zopakovat nepovedlo.
Kromě toho měla dobříšská konference i další úkol: Ukázat, že Československo je znovu připraveno vrátit se na mapu světového dění. „Čtyřicet let jsme byli za železnou oponou, byli jsme taková spící šípková Růženka. Druhý účel konference tak byl začlenit Československo do světového dění,” vzpomínal před několika lety pro Českou televizi filozof a publicista Erazim Kohák. Na konferenci v Dobříši následně v navázaly další, například v Sofii či Bělehradě. Poslední proběhla v roce 2016 v gruzínském Batumi.
O rok později Vavroušek vedl československou výpravu na celosvětovém summitu OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru. Předložil zde i svůj návrh na reformu uspořádání OSN. Ve stejném roce Vavroušek také inicioval založení neziskové organizace Společnost pro trvale udržitelný život a stal se jejím předsedou.
Josef Vavroušek zemřel 18. března 1995 po pádu laviny v Tatrách, bylo mu tehdy 50 let. Spolu s ním pod lavinou zahynula také jeho dvacetiletá dcera Petra.
Odkaz Josefa Vavrouška od roku 1996 připomíná Cena Josefa Vavrouška. Nadace Partnerství ji uděluje významným osobnostem environmentální scény. Letošní nominace jsou otevřené do 30. dubna. Kromě tradičního ocenění za Výjimečný počin a Dlouhodobý přínos je od loňského roku udělována také speciální cena pro mladé do 33 let za Ekozásek roku. Speciální pozornost je zde letos věnována především videotvorbě a podcastům.