O havárii černobylské elektrárny se toho už napsalo a natočilo hodně. K 35. výročí této události vám ale Prima ZOOM přináší úplně nový pohled prostřednictvím nově odhalených a různorodých příběhů těch, kteří byli na místě a přežili. Černobylská havárie je dosud nejzávažnější havárií v historii jaderné energetiky.
V časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 došlo během technické zkoušky v černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny k abnormálnímu vzrůstu výkonu a následnému prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru typu RBMK-1000 ve čtvrtém bloku elektrárny. V 1.23 hodin moskevského času odhodila mohutná parní exploze víko reaktoru a vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Aktivní zóna reaktoru a související bezpečnostní systémy byly okamžitě zničeny nebo těžce poškozeny. Okolí reaktoru bylo kontaminováno radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí…
Během havárie se do atmosféry uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, východní Evropou a Skandinávií do celé severní polokoule. Byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Široké okolí elektrárny, včetně blízkého města Pripjať, bylo evakuováno a změněno v uzavřenou zónu. V období 1986–2000 došlo k přesídlení více než 350 000 lidí. Budova reaktoru byla ještě v roce 1986 obestavěna železobetonovým sarkofágem, který měl zamezit další kontaminaci okolního prostředí. V letech 2010–2019 byl postaven nový kryt, který obklopuje ten původní. Je obtížné přesně určit počet úmrtí způsobených událostmi v Černobylu – odhady se pohybují od 31 (lidé zemřelí přímo při havárii a do tří měsíců po ní) až po bezmála milion. Příčin havárie bylo více: typ použitého reaktoru RBMK, nevhodně provedený pokus a nedostatečná kompetence personálu.
K rozsahu následků přispěly nepřipravenost a nevhodné kroky v krizovém postupu řešení situace. Černobylská havárie je jednou ze dvou jaderných havárií ohodnocených podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí nejvyšším stupněm sedm (druhou je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011). V dokumentu budeme sledovat výpovědi očitých svědků. Jeden z nich říká, že z prvních dvou skupin hasičů, kteří dorazili na místo havárie, nikdo nepřežil. Vláda zpočátku vše držela v tajnosti. Lékařka vypráví o tom, jak žena po ozáření porodila dítě, které mělo černou barvu, další žena porodila mrtvé dítě. Doktoři pak dělali potraty, protože plod do sebe vstřebá veškerou sílu radiace. Celkem to bylo 36 žen. Lidé se museli rychle vystěhovat z města Pripjať. Celkem bylo evakuováno 120 tisíc lidí během šesti hodin.
Sověti pak nechali postavit okolo reaktoru tzv. sarkofág, aby se radiace nešířila dál. Jedna žena vzpomíná, jak ji evakuovali, když byla ještě malá. Jiný muž vypráví o tom, že vůbec nevěděli, co radiace může způsobit. Sověti chtěli použít japonské roboty, ale ti se kvůli radiaci rozbili. Bylo třeba odklidit suť ze střechy, aby se grafitové tyče nepropadly do vody. Hrozil by tak další výbuch. Radioaktivita tam byla obrovská. Lidé se rychle střídali. I po minutách. Žena, která byla v době havárie ještě holčička, se nyní vrací do města Pripjať. Tam vzpomíná na to, jak město dříve vypadalo. Na likvidaci následků katastrofy se podílel více než jeden milion lidí.
