Asi nejdůležitějším momentem ročníku 2023 byla skutečnost, že se i FIA přizpůsobila „normalizaci“  a po třech letech humánního a morálního temna zanevřela na  „Koronové represálie“. Ti, co si chtěli vydělat si prostě už nahrabali dost a jejich patolízalové se do sytosti „nalízali“: Chřipka se zase stala chřipkou, o udělení akreditací zase rozhodovaly napsané články se zveřejněnými fotografiemi – a ne očkovací průkaz. Ne, že by na mém vztahu k určitým orgánům nezanechala zmíněná fáze „stripteasu charakterů“ jisté stopy, na závody ale nejezdím kvůli funkcionářům…

Jednalo se o „lichý“ rok a proto si mnoho z mým milovaných historických podniků dalo přestávku. Zážitků ale bylo i tak dost. Tohle jsou – seřazeny chronologicky – mé „nej-dojmy“ uplynulých 12 měsíců…

Konec relativně teplého února se postaral o pozvánku k setkání „Přátel Walter Wolf Racingu“ v rakouském Ötztalu. Přijeli i Emerson Fittipaldi, Walter Wolf, Hans-Joachim Stuck, fotograf Rainer Schlegemilch a fotbalový internacionál Manfred Linzmaier. Celý den nerušeného povídáni v muzeu „Route 66“ a pak v Innsbrucké restauraci „Maggazino“ byly povedeným startem do ročníku.

Květnový Jim-Clark-Revival v Hockenheimu měl připraveno první setkání s mým dlouholetým britským šéfredaktorem Peterem Bakerem (retro-speed). O nedělní poledne tohoto našlapaného podniku (F1, F2, F-Junior, DRM a další) mě k tomu překvapil Jochen Mass: v kantýně si přisedl ke mně a bylo nač se vyptávat…

O týden později jsem měl poprvé „pro sebe“ bývalého závodníka a majitele týmů F1 a WEC, Waltera Bruna. Po konci Mnichovské besedy hrstka „slušných lidí“ spíše ze zdvořilosti poslouchala a aplaudovala nekonečným přídavkům  tohoto náruživého muzikanta ze Švýcar. Když mu pak konečně došel dech, tak měl hodně času. Překvapilo mě to – škoda, že jsem nebyl (ještě) lépe připraven. 

Letní Velká cena Rakouska znamenala po 3 letech (od Spa 2019) můj návrat mezi žurnalisty podniku Grand Prix. FIA mne tam přivítala malým „školením s napomenutím“… Víkend mi znovu předvedl, jak konstatně mizí mé nadšení pro moderní F1. Dění kolem F2 a F3 mi připadá zajímavější… 

A-propos Formule 2: Poslední sezona Charouz Racing Systemu na mezinárodním parketu měla ze sportovního hlediska až trapné zbarvení. Co se lakování vozů F2 týče trefili pod Žebrákem ovšem do černého. Z mého pohledu nejlepší pomalování sezony!

Červencový Norisring jsem opouštěl s pocitem rozhořčenosti. I když byla jejich akce dlouho před podnikem ohlášena a území bývalého Reichpartetagsgelände zaplnily stovky policistů, kteří jim v tom měli zabránit, podařilo se zeleným chaotům narušit nedělní start DTM. Abraka-dabra: Vlezli na trať v místech, kde policie nebyla… Vše zavánělo vzájemnou úmluvou a státní propaganda pak celý den o této akci mluvila – kdo vyhrál závod ani nezajímalo. Na druhé straně jsem se tam poprvé setkal s dlouholetým přítelem Pavlem Jelínkem – snad tam k nám za rok přibydou i Standa Hylán se synem Michalem…  

Vrcholem návštěvy Hungarorigu byl koncem července rozhovor s Romanem Staňkem u kterého byla i jeho maminka. Snad až do Budapešti bylo cítit, jak je na svého kluka hrdá!

Přítel Christian Sander mě již dlouho zval na historický závod do vrchu v Bad Mühllackenu u Linze, který pořádá se svými nadšenými kamarády. Začátkem srpna jsem tam poprvé vyrazil – a nemohl jsem věřit vlastním očím. Tak přátelský, uvolněný a přesto hodnotný podnik se jen tak nevidí. Opravdový motorSPORT nadšenců tedy pořád ještě přežívá! Mimo to jsem trochu vymazal důležitou „historickou mezeru vědomostí“.

Minardi Days v Imole „jednou jinak“: v ohromném vedru pozdního léta byli v paddocku Giovanna Amati, Riccardo Patrese, Thierry Boutsen, Miguel Angel Guerra, Bruno Giacomelli, Siegfried Stohr, Gianni Morbidelli, Beppe Gabbiani, Piercarlo Minardi, Giorgio Francia, Arturo Merzario a další – prostě sobota snů. Večer jsme seděli a vyrovnávali celodenní dehydraci v kruhu kumpánů jezdce Wolfu-F1 Rudiho Rammla. Nealkoholik Klemm a malé flaštičky Gösseru se ale nesnesly. Fotka na rozloučenou dopadla jak vidno.  V neděli ráno jsem sotva vstal, den jsem strávil ležíc v autě a ještě večer jsem nevěděl, jak se v tomhle stavu mám dostat domů..?

Když ještě bylo vše v pořádku, tak jsem směl absolvovat „sit-in-test“ v jedinečném Ferrari 212E Montagna. Lidi kolem zase jednou marně čekali, než jezdec auto nahodí a vyjede – než v ponožkách vystoupil…

Zářijová dovolená na jihu Francie sice neměla mít s motorsportem co dělat, neobešla se ale bez návštěvy Monaka. A pod heslem „ať to stojí, co to stojí – při dnešní inflaci je to stejně jedno“ se poprvé obědvalo v Tip-Top Baru na rovince vedoucí k Mirabeau. V legendárním lokálu dříve slavili Graham Hill, James Hunt,  Mike Hailwood a ostatní velikáni F1…

Na tenhle motiv jsem se zvláště a dlouho těšil: Emerson Fittipaldi se synem „Little Emmem“ před závodem F-Regional ve Spielbergu.

Říjnovým 1. vydáním začala má spolupráce s časopisem „Racing Journal“ redaktora Aleše Sirného. Snad se tento projekt pana Křenka „chytne“. V příštím čísle zavzpomínám na mou první návštěvu Grand Prix: letos tomu bylo 40 let, co mě vyfotil kamarád v paddocku Zeltwegu u transportéru Lotusu…

S účastníkem GP Rakouska roku 1975 Jo Vonlanthenem jsme se domluvili, že bychom mohli napsat jeho biografii. Koncem října mě pozval do Švýcarska. Dva dny jsem z něj buď ždímal vzpomínky, nebo mě provázel po svém muzeu v hotelu Meilenstein. Ráj na zemi… Večer v restauraci jsem oslovil obsluhu a – vyklubala se z ní dcera legendárního závodníka Otakara Krámského! Fotku udělala ona. Neuvěřitelné náhody… 

V DTM a před tím v F3 si běhelm uplynulých 4 let neudělala po sportovní stránce nejlepší reklamu. Mou někdy již kolísající důvěru v její talent ovšem letos postavila opět na nohy: „Můj objev z F4“ Sophia Flörschová zajela v dešti Spa jako bohyně rychlosti Charouzovi pro jediné body a ještě lépe si vedla v listopadovém Macau.

V prosinci mi otevřel svou „Pralinenschachtel“ Salzburgský sběratel a závodník KR Egon Hofer. Ukázal mi a povídal o svých skvostech jako Maserati 250F „Carenata“, Ferrari 250GT SWB, Cooper Maserati a další… O účastníkovi Targy Florio 1967 by se také dala napsat – hodně tlustá – kniha…

Text a foto: Roman Klemm