Připravovanou premiérou probíhající sezony Baletu Národního divadla je Sněhová královna britského choreografa Michaela Cordera. Balet inspirovaný fascinující pohádkou Hanse Christiana Andersena a vystavený na brilantní barevné Prokofjevově hudbě bude mít českou premiéru 3. 3. 2016 ve Státní opeře.

Na počátku baletu Sněhová královna Michaela Cordera byla hudba, a sice Prokofjevův méně známý balet Kamenný kvítek, vytvořený v letech 1948–1953. Pod tlakem umělecké cenzury v tehdejším Sovětském svazu se Prokofjev a jeho manželka rozhodli postavit balet na staré pohádce pocházející z oblasti Uralu. Mezi třemi postavami Danilem, jeho nevěstou Kateřinou a Paní měděné hory se odehrává novoromantický příběh boje dobra a zla. Choreograf Michael Corder vytvořil Sněhovou královnu pro English National Ballet v roce 2007. Nicméně, jak sám podotýká, na tématu pracoval se svým týmem několik let. Skladatel Julian Philips upravil partituru: „jako by ji napsal sám Prokofjev konkrétně pro Sněhovou královnu“. Příběh tohoto pohádkového baletu v Corderově pojetí nevypravuje jenom pohádku o vládkyni zimy, ale také přináší poselství: vyzdvihuje statečnost dívky Gerdy v protikladu s přesvědčivostí Sněhové královny jako ztělesněním zimy a moci přírody. Právě motivy přírody se objevují i ve fascinující pohádce Hanse Christiana Andersena, kterou je dílo inspirováno. Kombinace zimní krajiny, tajuplného kouzla a cikánské lidové hudby, to vše najdeme v příběhu Sněhové královny.

Potřeboval 15 měsíců

Příběhové motivy podtrhuje i scénografie a kostýmní výprava výtvarníka Marka Baileyho. Ten odhaduje dobu, kterou potřeboval pro vytvoření návrhů scény a kostýmů, na 15 měsíců. „Spolupracoval jsem také s malíři a barviči, abychom docílili barvy a efekty, které jsem od kostýmů očekával, vybíral jsem střevíce a byl jsem v neustálém kontaktu s vlásenkáři a maskéry, abychom docílili celkového žádoucího vzhledu – u některých postav jsme se zabývali i takovými detaily jako třeba obočí! … Pokud jde o scénu, snažil jsem se především o to, aby palác Sněhové královny působil, jako kdyby byl z ledu. Nejdřív se palác vyřezal podle mých návrhů, poté se vytvořili formy, které jsme použili k vyhotovení konečného kusu, který byl pak upraven tak, aby vypadal jako led. Použili jsme také mnoho zrcadel, jelikož zrcadlo Sněhové královny je jedním z klíčových prvků díla. I zrcadlo bylo upraveno tak, aby působilo dojmem, že je zamrzlé, pokryté jinovatkou. Na kostýmy jsme použili hodně „ledových“ barev a průhledné látky, mnohé z nich jsme opatřili speciálním potiskem a ručním malováním. Nakonec jsme je pokryli křišťálem (v pražské inscenaci od firmy Preciosa), což jim dodalo vzhled ledu a sněhu.“ Nyní se to vše odehrává v Dílnách a Ateliérech Národního divadla, kde příprava na Sněhovou královnu kulminuje.