Tatiana Vilhelmová, Aleš Procházka a Tomáš Pavelka se sešli na jevišti Divadla Viola v inscenaci Neumím jinak než láskou, uváděné s podtitulem Martýrium jednoho srdce a dvou osudů pro tři herce. Pozoruhodné představení je věnováno dramatickým peripetiím nedlouhého života Boženy Němcové – spisovatelky a především manželky, matky, milenky… Ženy, která zoufale toužila po lásce, hořela pro ni – neuměla jinak než láskou – jenže ji nepotkala. Reprízy jsou na programu Divadla Viola 17. února a 13. března.

Současná generace má tendenci vnímat Boženu Němcovou jen jako jméno ze seznamu povinné literatury. Přitom její příběh, situace a dilemata, se kterými se musela vyrovnat, jsou v mnohém aktuální i dnes. Což ostatně potvrzují slova Tatiany Vilhelmové, která Němcovou ve Viole bravurně ztvárňuje: „Během zkoušení jsem si uvědomila, jak moc dřív lidi naši zem, vlast… milovali. Jak ji společně s českým jazykem chránili. Byli to opravdoví vlastenci v pravém slova smyslu. A nejsme snad momentálně v situaci, kdybychom si měli chránit naši kulturu, zvyky a památky? Připomínat si naše kořeny? Myslím, že ano. A pak také hra popisuje soužití velké ženy plné citu a muže, kterému vládne rozum. To je aktuální stále a bude navěky. Rozum a cit. Jing a jang.“ Inscenace Neumím jinak než láskou měla ve Viole premiéru v roce 2013. Vznikla k 150. výročí úmrtí Boženy Němcové, jejím autorem je respektovaný divadelní režisér, básník a pedagog Miloš Horanský, který ji také režíroval. Nečekejte řadový portrét velké klasické postavy naší literatury, ale mimořádnou, vášnivou bytost. Horanského klíčem k ní je otázka, kterou šeptne svému otci, když ji před svatbou seznamuje s Němcem: „Láska je Bůh!?“

Strhjící drama

Miloš Horanský divákům servíruje strhující drama plné emocí v hlavní roli s Boženou Němcovou, jejím manželem Josefem Němcem a nechybí ani další muži, kteří vstoupili do Boženina života. „Nechtěl jsem psát dokument o Boženě Němcové, vsadil jsem na intuici, empatii a fantazii. Namísto studia historických pramenů jsem chodil na Vyšehrad a fiktivně se scházel s Boženou, snažil se do ní vcítit. Bylo to takové milostné léto,“ vzpomíná Miloš Horanský na vznik hry Neumím jinak než láskou a dodává: „Ona je veliká, vysoko nad svou dobou, sugestivně krásná, hluboká povaha, génius lásky a velké svobodomyslnosti, bytost plná rozporů, paradoxů a kontrastů. Je rozervaná a zceluje se láskou, nebo spíš touhou po ní. A také obdivuji Josefa Němce, neměl to snadné, žít s geniální ženou, vzhledem k její citové a mentální náročnosti. Byl velmi zásadový a v rámci svých možností milující.“