Hned první start ve Světovém poháru pod vlajkou České republiky přetavil akrobatický lyžař Nicholas Novak v jistotu účasti na zimních olympijských hrách v Pekingu v disciplíně aerials. V roce 2022 se tak čeští fanoušci mohou těšit, že rodák ze Severní Virginie třeba naváže na zlato Aleše Valenty ze Salt Lake City.

Až do minulé sezóny byl syn českých rodičů narozený za velkou louží reprezentantem USA. V létě se však rozhodl reprezentovat Českou republiku. Vybírat si mohl díky dvojímu občanství. „Nicholase jsem sledoval už dlouho, s jeho otcem jsme spolupracovali. Takže jsem od začátku jsem věděl, že na olympiádu má. A fakt, že se mu podařilo nominovat hned při prvním ostrém startu, je skvělé. A dá nám to klid do zbytku přípravy, hlavní cíl je splněný,“ usmíval se reprezentační trenér Lukáš Vokatý. Mimo jiné chlapík, který stojí za přestupem talentovaného sportovce pod českou vlajku.

Ve finské Ruce se Novak, jehož rodiče si věnovali gymnastice, sice rozkoukával a první závod skončil pětatřicátý. Hned ten druhý se mu ale podařilo parádně zlepšit a konečná čtrnáctá příčka znamenala jistotu startu na únorových hrách. Splnil tak druhé kritérium FIS, což je umístění do třicátého místa v rámci Světového poháru nebo mistrovství světa. Tím prvním je získat alespoň 80 FIS bodů, což Novak splnil bohatě už dříve.„Je to úžasné, jsem moc šťastný. Čeká mě samozřejmě ještě velký kus práce, musíme pilovat skoky, abych ty kvalitní dokázal kdykoli zopakovat,“ uvědomoval si pětadvacetiletý závodník, který už v minulosti skončil ve Světovém poháru i v elitní desítce. „Moji rodiče emigrovali, do té doby byli československými sportovci. Je pro mě ctí reprezentovat Českou republiku, je to návrat ke kořenům.“

Reprezentační trenér v něm vidí velký příslib. „Je mladý, má stále obrovský potenciál se zlepšovat. Jeho obrovskou výhodou je, že na sobě chce makat, že se chce zlepšovat doslova každým dnem. S takovým borcem je pak radost pracovat,“ uvědomuje si Vokatý, který se měl objevit na olympijských hrách ve Vancouveru. Nakonec mu unikly kvůli těžkému zranění. Už k tak velké motivaci se přidává ještě „maličkost“ – přivést pod pět kruhů alespoň svého svěřence. „Nechci dávat žádná velkoústá prohlášení, že si tam pojedeme pro medaili. Na druhou stranu v Nicholase věřím, máme před sebou ještě pár měsíců tréninku. Startovní pole bude extrémně vyrovnané. Ale upřímně, kdo čekal zlato od Aleše Valenty? Stát se může cokoli.“