Sarkastický rakouský prozaik a dramatik Thomas Bernhardse vrací na scénu Divadla Na zábradlí. Po legendárních inscenacích (Ritter, Dene, Voss, Divadelník a Náměstí Hrdinů) měla v březnu premiéru dramatizacejeho románuMýcení. V režiiJana Mikuláškaúčinkují Honza Hájek, Petr Jeništa, Jakub Žáček, Magdalena Sidonová, Jana Plodková, Dita Kaplanová, Johana Matouškováa Václav Vašák. Autorem pozoruhodné scény je Marek Cpin. Nejbližší reprízy jsou na programu 19. dubna, 7. a 19. května, vždy od 19h.

Thomase Bernharda(1931–1989), jednoho z největších evropských spisovatelů 2. poloviny 20. století, charakterizuje „smích nad směšností smíchu a smích nad zoufalstvím“, komičnost v jeho díle je založena na napětí mezi vysokými nároky a ztroskotáváním. Přesto jeho hlas neproklíná, ale ohlašuje naději.

Mýcení je jeho pozdním románem, dost možná tím nejvytříbenějším – a také nejskandálnějším! Ihned po vydání v roce 1984 následovala žaloba pro nactiutrhání, kniha byla ve své době v Rakousku dokonce policejně zakázaná. Bernhard v Mýcení naposled shrnul nejpodstatnější rysy svého celoživotního tématu – sousedství smrti a umění, soustředí se na problém pravosti a nepravosti umělecké existence a nemilosrdně odhaluje estetizaci vyprázdněných životních forem jako únik před pravdou a zodpovědností.

Mýcení je hlubokou, ironickou a jízlivě zábavnou sondou do života lepší společnosti.  Na „uměleckou večeři“ v jednom měšťanském bytě manželů Auersbergerových, se scházejí hosté. Kromě hudebního skladatele a jeho manželky, vyhaslé operní divy, se zde setkáváme s mnoha dalšími „hybateli“ umělecké scény.

Kdysi byli všichni přátelé, ale to už je desítky let pryč – dnes už se spíše nevraživě sledují, častují se nadávkami, rochní se ve snobství a falešném vzpomínání. Zlatým hřebem večeře je ovšem příchod herce Národního divadla. Je slavný, prý jeden z největších žijících herců, náležitě nafoukaný, který se všemi bez vyzvání podělí o svá životní moudra, zkušenosti z herecké branže a přidá i špetku pseudofilozofických úvah o přírodě a našich životních posláních.

To vše v Bernhardově rozčileném stylu, s jeho bystrozrakým humorem, ve vybroušeném jazyku a v překladu Marka Nekuly, s Bernhardovým pozorovacím talentem a schopností zformulovat naši faleš, předstírání a malosti.