Sarkastický rakouský prozaik a dramatik Thomas Bernhard se vrací na scénu Divadla Na zábradlí. Po legendárních inscenacích (Ritter, Dene, Voss, Divadelník a Náměstí Hrdinů) bude mít 16. března premiéru dramatizace jeho románu Mýcení. V režii Jana Mikuláška se představí Honza Hájek, Petr Jeništa, Jakub Žáček, Magdalena Sidonová, Jana Plodková, Dita Kaplanová, Johana Matoušková a Václav Vašák.

Po první repríze Mýcení 21. března bude v rámci doprovodných programů následovat scénografický seminář s výtvarníkem Markem Cpinem, autorem pozoruhodné scény k nové inscenaci. Cyklus doprovodných programů (dramaturgické úvody, scénografické semináře nebo besedy s tvůrci a autory) je diváky vítanou novinkou v nabídce Divadla Na zábradlí.

Thomase Bernharda (1931–1989), jednoho z největších evropských spisovatelů 2. poloviny 20. století, charakterizuje „smích nad směšností smíchu a smích nad zoufalstvím“, komičnost v jeho díle je založena na napětí mezi vysokými nároky a ztroskotáváním. Přesto jeho hlas neproklíná, ale ohlašuje naději. Mýcení je jeho pozdním románem, dost možná tím nejvytříbenějším – a také nejskandálnějším! Ihned po vydání v roce 1984 následovala žaloba pro nactiutrhání, kniha byla ve své době v Rakousku dokonce policejně zakázaná. Bernhard V Mýcení naposled shrnul nejpodstatnější rysy svého celoživotního tématu – sousedství smrti a umění, soustředí se na problém pravosti a nepravosti umělecké existence a nemilosrdně odhaluje estetizaci vyprázdněných životních forem jako únik před pravdou a zodpovědností.

Mýcení je hlubokou, ironickou a jízlivě zábavnou sondou do života lepší společnosti.  Na „uměleckou večeři“ v jednom měšťanském bytě manželů Auersbergerových, se scházejí hosté. Kromě hudebního skladatele a jeho manželky, vyhaslé operní divy, se zde setkáváme s mnoha dalšími „hybateli“ umělecké scény.

Kdysi byli všichni přátelé, ale to už je desítky let pryč – dnes už se spíše nevraživě sledují, častují se nadávkami, rochní se ve snobství a falešném vzpomínání. Zlatým hřebem večeře je ovšem příchod herce Národního divadla. Je slavný, prý jeden z největších žijících herců, náležitě nafoukaný, který se všemi bez vyzvání podělí o svá životní moudra, zkušenosti z herecké branže a přidá i špetku pseudofilozofických úvah o přírodě a našich životních posláních.

To vše v Bernhardově rozčileném stylu, s jeho bystrozrakým humorem, ve vybroušeném jazyku a v překladu Marka Nekuly, s Bernhardovým pozorovacím talentem a schopností zformulovat naši faleš, předstírání a malosti.