Ve čtvrtek 7. února v 18 hodin bude v sále Domu kultury města Ostravy pokračovat cyklus Janáčkovy filharmonie Jeunesses musicales, během něhož se představí další hudebníci z nastupující generace budoucích mistrů. Tentokrát to budou dvě mladé, talentované ženy. Janáčkovu konzervatoř bude reprezentovat akordeonistka Anežka Štenclová a jako druhá se představí violoncellistka Paulína Glacová. Ta se s ostravským orchestrem představí v tomto cyklu již počtvrté. Navíc je od roku 2016 jeho členkou. Před koncertem jsme ji trochu vyzpovídali.

Pocházíte z hudební rodiny. Maminka byla členkou Štátnej filharmónie a hudbě se věnují i oba Vaši sourozenci. Jaký je Váš nejranější hudební zážitek?
Jelikož jsem vyrůstala v hudebním prostředí, bylo pro mě veľmi přirozené být neustále obklopená hudbou. Jako jeden z nejranějších zážitků se mi vybavuje návštěva koncertu Štátnej filharmónie Košice. Na programu byla Carmina Burana. Seděla jsem vlevo nahoře na balkóně, byla jsem přilepená k zábradlí a fascinoval mě zvuk velkého orchestru spojeného se sborem. Dodnes mám ráda tu část, která mě tehdy nejvíce uchvátila.

A proč jste si vybrala právě violoncello?
Volba nástroje byla, myslím, rozhodnutím rodičů, a i přes všechen vzdor v dětství musím s odstupem času uznat, že to byla dobrá volba. Violoncello je nástroj obrovských možností, velmi pestrý a příjemný.

Narodila jste se v Košicích. Jak se to přihodilo, že jste studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě?
Na tuto otázku by se dalo odpovědět dvěma slovy – Jiří Hanousek (koncertní mistr JFO).Rozhodující pro mě byla volba pedegoga. Dostala jsem několik doporučení a začala jsem jezdit na konzultace do Ostravy a do Bratislavy. Ostrava ale zvítězila, protože tam byl úžasný violoncelista, který mi sedl po hudební i lidské stránce, Jiří Hanousek. Naše cesty se od té doby nerozešly, absolvovala jsem u něho jedenáct let studia (JKO + FU OU) a v současnosti spolu hrajeme v JFO.Magisterské studium na FU OU jsem ukončila loni 2018, ale v JFO hraju už třetí sezónu.

Poprvé jste se v cyklu Jeunesses musicales objevila už před deseti lety s Rombergovým Concertinem pro violoncello? Co se Vám vybaví při vzpomínce na tento koncert?

Pamatuji si, že jsem před první zkouškou měla úplně neuvěřitelnou trému. A taky si vybavuju ten úžasný pocit, když se vedle mě rozezněl orchestr. A na usmívajícího sa „pana profesora“ Hanouska, který mě v orchestru doprovázel a který je dodnes mou oporou při všech velkých příležitostech, stejně jako moji rodiče, kteří z mých úspěchů mají velkou radost.

Letos budete hrát s Janáčkovou filharmonií jako sólistka už počtvrté. Po Rombergovi, Popperovi a Honeggerovi jste letos sáhla po Koncertu Miklóse Rózsy? Proč?
Ano, je to tak a jsem velmi vděčná za možnost zahrát si sólově s orchestrem, je to pro mě čest a zároveň velká výzva.
Po Rombergovi a Popperovi jsem toužila zkusit něco většího, kde by byl zvuk orchestru jiný, zajímavější, barevnější. Tato touha byla naplněná v Honnegerově koncertu, který ve mně probudil zájem o málo známé a málo hrané skladby. Tak jsem narazila i na Miklóse Rózsu, skladatele hollywoodské filmové hudby, a po vyposlechnutí jeho violoncellového koncertu mi bylo jasné, že to je ON. Je to dílo rozsáhlé a náročné, ale nádherné – prolínají se v něm prvky maďarské lidové hudby a vliv francouzského impresionismu na pozadí tonální svobody 20. století. Čím víc tento koncert poznávám, tím víc mě okouzluje. 

Více informací najdete na www.jfo.cz. Studenti po předložení průkazu mohou v prodejním místě Janáčkovy filharmonie (ve vstupním prostoru DKMO vpravo) uplatnit 80% slevu na vstupném, jehož cena začíná na 120 Kč.

Německo-japonský violoncellistaje nadšený z toho, že se vrací do Ostravy

Hvězdný německo-japonský violoncellista Danjulo Ishizaka podruhé vystoupí v Ostravě s Janáčkovou filharmonií. Tentokrát pod taktovkou významného nositele tradice petrohradské dirigentské školy Daniela Raiskina. V programu zazní skladby Weiberga a Šostakoviče, závěr večera bude pak patřit Beethovenově Sedmé symfonii.

Britský deník The Guardian o Ishizakovi napsal, že hraje s „výjimečnou virtuozitou a vytrvalostí“. Jeho charisma není založeno „jen“ na technice, nýbrž na neobyčejné empatii, účasti a komunikaci s hudebním dílem a myšlenkami jeho tvůrce. Ve čtvrtek 21. února uvede v ostravském Domě kultury Šostakovičův Druhý violoncellový koncert.

V Ostravě už jste v minulosti jednou hrál. Váže vás k moravskoslezské metropoli nějaká vzpomínka?
Ano, máte pravdu. Vystoupil jsem v Ostravě v roce 2009 a velmi živě si na ten koncert vzpomínám, protože se jednalo o jedno z mých nejlepších provedení violoncellového koncertu Antonína Dvořáka. Čím to bylo? Sám nevím. Možná to bylo atmosférou místa. Každopádně jsem opravdu nadšený, že se po poměrně dlouhé době vracím do tohoto města. Třeba se dozvím, co se v něm změnilo. Třeba mne potěší informace o novém koncertním sále, na kterém se prý pracuje!

Jaký vztah máte k Šostakovičovu koncertu, který uvedete?

Je niterně blízký mému srdci. Jsem poctěn, že skvělá Janáčkova filharmonie přijala mé přání k společnému provedení právě tohoto mistrovského díla. Je typickým příkladem pozdního Šostakoviče: v hudebním materiálu spíše strohé, nejde po žádném efektu ani virtuozitě, ale je propastně hluboké. Vyjadřuje krásu, kterou lze nalézt ve smutku, v nejzazších hlubinách lidského srdce. Prorokuje touhu po lepším světě. Je příběhem boje rezignace a naděje.

Vaše vcítění do díla je vskutku neobyčejné. Možná proto Vás kritika chválí za Vaše charisma. Dá se to naučit?

Věřím, že charisma je pevně spojeno s povahou, vlastnostmi a všemi vlivy, kterým je člověk vystaven. Je to součást osobnosti, o které se domnívám, že spojena s duší. Čím více stárneme, tím méně je můžeme měnit a utvářet.

Jestliže je tomu tak, pak hudba, která vyzařuje z duše, je poselství lidem. Branou k čistým emocím?

Rozhodně! Hudba je něco jako jazyk. Ale může vykonat mnohem víc, protože hovoří způsobem, který se slovům nedostává. Může dát naději, pohodu, ale i naprosté štěstí a oduševnění.