Slavný příběh okouzlujícího mladíka a jeho portrétu, který odrážel všechny jeho hříchy, zatímco půvabný model zůstával stále mladý, žádoucí a bez poskvrnky. Dychtění být ozdobou společnosti a udávat trendy. A také hlad po stále nových zážitcích. To vše už koncem 19. století brilantně popsal spisovatel Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye.

Ten nyní inspiroval stejnojmennou inscenaci připravovanou ve Švandově divadle. Podle scénáře a v režii Martiny Kinské, s pohybovým konceptem světově úspěšné tanečnice a choreografky Miřenky Čechové a s hudbou Vladimíra Franze ji zde uvidíme v premiéře 10. února ve Velkém sále. Titulní roli ztvární Ondřej Kraus.

Slavný román Oscara Wildea Obraz Doriana Graye už sto dvacet let okouzluje čtenáře po celém světě. Současný příběh touhy po kráse, věčném mládí a stále nových a nových zážitcích. Osud neodolatelného egoisty, kterému se krása stala bohem a obraz svědomím, ožije na Smíchově v současné interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a choreografky Miřenky Čechové. Jevištní adaptace, vzniklá přímo pro Švandovo divadlo, vychází z nejnovějšího překladu Kateřiny Hilské. Některé role tak byly „ušity na tělo“ konkrétním hercům a herečkám souboru smíchovské scény.

Lovci a štvanci
Dorian Gray je mladík s jedinečným darem působit na druhé, toužící využít každou možnost tohoto světa, zakusit každou jeho rozkoš. Bez ohledu na minulost, budoucnost nebo lidi kolem sebe se vrhá do propasti, která jako by zela v něm samém. A strhává s sebou i své okolí. Za Dorianovou nevinnou, stále mladou tváří se však skrývá hrozivé tajemství…

Autorka divadelní adaptace a režisérka hry Martina Kinská pojala dramatizaci Wildeovy předlohy mimo jiné jako výpověď o jednom z výrazných jevů naší doby: „Oscar Wilde je velmi aktuální. To, co v jeho době platilo možná jen o lidech z jisté společenské vrstvy, se nás dnes týká v míře mnohem větší: roste počet těch, kteří už neřeší, jak přežít, ale co zažít. Hledáme, čím naplnit náš – relativně zajištěný – život, a při tom velmi často zaměníme vzrušení za smysl. Ale uspokojení, natož smíru, tak nedocházíme. A z lovců zážitků se sami stáváme štvanci,“ říká Martina Kinská. Ta u Švandů působí rovněž jako dramaturgyně (jako režisérka se zde poprvé uvedla úspěšnou hrou Pankrác ´45). Důležitým impulsem k inscenování více než sto let starého Wildeova románu pro ni byla esej sociologa Jana Kellera „Dorian Gray a společnost zážitků“, postřehy jeho německého kolegy Gerharda Schulzeho i detailnější propátrání života samotného Oscara Wildea.

V inscenaci se pak objevuje i téma, které režisérku zajímá ve většině její práce – a tím je odpovědnost člověka za jeho činy. Včetně odpovědnosti za to, co člověk vytvoří a jak na někoho vědomě působí. „V románu je to chytře zobrazeno hned v několika rovinách. Ani Dorian, ani jeho přítel Henry, kteří nejrůznější hranice rozmanitě pokoušejí a překračují, ale neuniknou tomu, aby se za svými činy nemuseli v určitý moment ohlédnout,“ dodává Martina Kinská.

Mladík jako oheň a led
V roli okouzlujícího i krutého Doriana uvidíme čerstvého absolventa brněnské JAMU Ondřeje Krause – pro mladšího bratra herce Martina Krause jde o jeden z největších úkolů v jeho divadelní kariéře. „Dorianův charakter prochází ve hře několika změnami a je velice barvitý – je jako oheň a led, neustále se v něm něco děje, roste a nikdy ani o krok zpět,“ popisuje Ondřej Kraus. O jeho obsazení podle režisérky rozhodla „Ondřejova mimořádná schopnost proměny, včetně proměn energií a usebrání se k rychlým střihům.“

V klíčové roli Dorianova přítele, cynického rádce Henryho Wottona, se představí Luboš Veselý, malíře Basila ztvární Tomáš Petřík. Dále hrají Marie Štípková, Tomáš Červinek, Michaela Rykrová, Miroslav Hruška, Marta Dancingerová, Natálie Řehořová a Jacob Erftemeijer.

Pohyby dámského tandemu
Ke spolupráci na inscenaci Kinská přizvala známou tanečnici a choreografku Miřenku Čechovou, s níž od samého počátku pracovala na uměleckém konceptu. Na všeobecně známý příběh nahlíží autorský tým dnešníma očima. A sází na to, že právě v dnešní společnosti může mít nebývalou výpovědní sílu. “Permanentně se vybízíme, až hecujeme, k novým a novým zkušenostem. Trendem je hromadit a zažívat čím dál extrémnější věci, které si můžeme za peníze opatřit. Máme již všechno, přesto chceme víc. A nejlépe to i vyfotit a potvrdit zdviženými palci na facebooku. Nepřeberné množství možností však není cestou ke svobodě, nýbrž k nutnosti volby,” říká o smíchovském projektu Miřenka Čechová.

Vyhledávaná choreografka, tanečnice a performerka, která se prosadila ve Spojených státech, má na svém kontě na 20 celovečerních inscenací. A jak potvrzuje režisérka Martina Kinská, přestože Miřenku před touto spoluprací osobně neznala (a oslovila ji na doporučení mima a performera Radima Vizváryho), jejich „dámský tvůrčí tandem“ se téměř okamžitě propojil a rozjel: „V inscenaci se mimo jiné objevují témata sebeprezentace společnosti, což souvisí i s tím, že je neustále připravena být portrétována, focena – a tudíž se staví do póz, v nichž si připadá skvostná. I proto jsem ke spolupráci nepřizvala „pohybáře“ či choreografa, který secvičí čísla a ta se pak nějak dolepí k ostatním scénám, ale někoho, kdo primárně vyjadřuje příběh skrze tělo, kdo má schopnost zobrazovat svět skrze vyhraněné pohybové gesto, kdo bude spoluautorem celkového konceptu,“ vysvětluje režisérka.

A Miřenka Čechová k tomu dodává: “V návaznosti na tuto zkušenost by mě v budoucnu zajímalo zkoušení, v němž by se promísili tanečníci a činoherci, kde by ale neměli oddělené role a úkoly, nýbrž by využívali příležitostí se navzájem střetnout a obohatit.”

Zahrada jako klec a vybledlost dávných let
Originální hudbu k inscenaci Obraz Doriana Graye ve Švandově divadle složil Vladimír Franz. Scéna Lucie Labajové vychází z principu zimní zahrady, kde je popřen přirozený čas a řád přírody. „V tomto prostoru jsme také pracovali s myšlenkou rozpínání ega a vytváření zcela svého subjektivního světa, z něhož se může velmi snadno stát klec,“ prozrazuje Kinská.

Autorem efektních, až opulentních kostýmů je výtvarník Jozef Hugo Čačko. A není náhoda, že v první polovině hry okázalost kostýmů narůstá, zatímco druhá půle, odehrávající se o 20 let později, je vybledlá. „Jako blednou barevné fotografie a vytrácí se z nich ona pestrost a skvělost dávných let,“ uzavírá autorka textu i režisérka Martina Kinská. Světelný design smíchovské inscenace ladí Jiří Šmirk.

Skandální předloha znovu na scéně
Wildeův román z roku 1891 po svém vydání okamžitě pobouřil britskou veřejnost a stal se vzápětí jedním z hlavních „důkazů“, které vedly k odsouzení spisovatele ke dvěma letům těžkého vězení. Příběh, odhalující ostře a s důvtipem pokrytectví tehdejší doby, aniž by zastíral palčivá tajemství autorovy duše, fascinuje čtenáře dodnes. Pro svou originální zápletku, obrazovou vytříbenost a dráždivý sex-appeal se na divadelních prknech Obraz Doriana Graye objevil ne náhodou i v podobě baletu, známý je rovněž jako muzikál. V aktuální interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a za výrazného přispění choreografky Miřenky Čechové se toto klasické dílo britské moderny vrací na české jeviště s ambicí oslovit i dnešní publikum.

První pražská činoherní inscenace jediného Wildeova románu má premiéru 10. února 2018 ve Švandově divadle. Nejbližší reprízy jsou na programu divadla 12. a 23. 2. a poté 3., 21. a 22.3. 2018.