Potřebujete vždy k tomu, co děláte nějaký pořádný a smysluplný důvod? Vybrali jsme proto pár běžeckých příběhů, které vás chytnou za srdce a možná i vy si letos troufnete zúčastnit se alespoň jednoho ze závodů RunCzech, které se konají po celé České republice. Pokud s během teprve začínáte skvělým prvním závodem pro vás mohl být Birell Grand Prix Praha 2018, který se bude konat už v září.

Jestliže jste také jeden z těch lidí, kteří potřebují nakopnout ke sportu nějakým pořádným důvodem, můžete se inspirovat jedním z příběhů RunCzech běžců. Když s tréninkem začnete už dneska, svůj první běh můžete zkusit už v září v Praze na závodu Birell Grand Prix, jehož trasa je buď 5 km čistě pro ženy nebo 10 km pro všechny.

Ať už jste profesionál nebo začátečník, můžete se se vším obrátit na běžecké centrum Running Mall. V centru je totiž možné objednat si individuální tréninky, workouty i běžeckou jógu, navíc si každý kdykoliv může přijít vyzkoušet diagnostiku došlapu zdarma. Ta se skládá ze statického a dynamického vyšetření, díky němuž budete mít vzhledem ke svému chodidlu a vlastnímu běžeckému stylu tu nejlepší možnou obuv.

Svatba na půlmaratonu

Běh pomáhá lidem se seznamovat, překonávat životní trable, ale také může pomoci dobré věci. Třeba dvojice Soňa a Michal se dokonce rozhodli, že na 1/2Maratonu Sportisimo vstoupí do manželství uprostřed samotného závodu. Jejich první setkání totiž proběhlo právě na závodech a od té doby jsou nerozlučnou dvojkou. Soňa měla tematicky bílé boty legíny a šaty, Michal zase speciální běžecký oblek s kravatou a společně pak doběhli do cíle už jako manželé.

Pomoc dětem nebo sobě

Seznámení však nemusí být vaším primárním důvodem proč běžet, pokud chcete pomoci kouzlit lidské úsměvy, přidejte se jako dobrovolník do týmu Martina Hakla. Ten založil projekt Running With Those That Can’t, zaměřený na handicapované děti na vozíku se kterými jednotliví dobrovolníci běží.

Běh není na čas ani na pokoření vlastních osobních rekordů, ale odměna bude bohatá, uvidíte totiž čirou dětskou radost. „Od rodičů dobře víme, že ještě několik týdnů nemluví o ničem jiném a vyzvídají, kdy bude další takový závod,“ říká Martin Hakl. Získané peněžní prostředky poté putují nákup speciálních vozíků Benecykl.

Někdy lidé začnou běhat kvůli něčemu, co potřebují v životě potlačit. V případě Honzi z Prahy, vyměnit špatnou závislost za tu tělu prospěšnou. Honza dříve býval alkoholik, ale rozhodl se bojovat, léčit se a zaměstnat se něčím co mu dá pořádně zabrat. Kamarád ho tedy přivedl k běhu a jeho první závod tehdy v Ústí ho nadchl tak, že běhá dodnes.

Běh pro radost a zlepšení fyzické kondice

Můžete však prostě začít jen tak pro radost jako Ondra Fialka, který se postupně vypracoval k lepším a lepším výkonům a poznal spoustu nových přátel. Když se v roce 2010 přihlásil na Grand Prix, neměl příliš odtrénováno. „Bylo to teprve podruhé, co jsem se pustil do takové vzdálenosti – poprvé jsem si dal deset kilometrů v tréninku, abych zjistil, zda to vůbec uběhnu. To se mi sice povedlo, ale dva týdny mě pak bolela chodidla,“ vzpomíná Ondřej. Zažil si i svůj zlomový okamžik, když před ním na jednom ze závodů z důvodů vyčerpaní zkolaboval člověk, proto hlavně apeluje na to, aby každý člověk dokázal dobře odhadnout své vlastní síly a začal raději pozvolna, tak jako on.

Nejčastějším důvodem hlavně u žen je však touha zhubnout a vytvořit si skvělou fyzickou kondici. „Pro mé baculaté a naprosto nešikovné já byl jakýkoliv sport tabu,“ vzpomíná Alena Sojková. Ta svůj první závod pokořila na první dobrou na Adidas běhu pro ženy. Výsledek jí udělal takovou radost, že jí to povzbudilo z gauče a dotáhla to až na půl maraton v Pardubicích. Minulý rok stihla dokonce zaběhnout Birell Grand Prix v jeden den zaběhnout pětikilometrový i desetikilometrový závod. Jejím cílem je někdy v budoucnu zaběhnout celý maraton.

Chtíč shodit nějaká ta kila mají i muži, příkladem je Michal Langr. Začal na podzim, kdy kila jdou většinou prudce nahoru. V den kdy viděl sám sebe jako Homera Simpsona si nazul své boty a odstartoval své hubnoucí období pomocí běhu. Loni si dokonce zaběhl všechny závody RunCzech a dostal tak titul RunCzech Star. Běh je dodnes pro něj jako droga.

To, že začít běhat je možné naprosto v každém věku na sobě skvěle prezentuje Helena Havlíková, šedesátiletá právnička z Českého rozhlasu. Helena zpočátku hlavně dávala na své limity a pokud věděla, že závod nedoběhne, tak prostě přestala. „Běhání je i o srozumění se s vlastním tělem“ říká Helena, která se ve svém věku doběhla až k maratonu. Zakládá si na tom, že vše je pouze o vlastním nastavění a hlavě.

Běh léčí fyzicky i psychicky

Životní zlom zažil i Michal Krška, který na fotbalových trénincích vždy běh nenáviděl. Po zranění kolene a nemožnosti znovu hrát fotbal, mu začal sport chybět, a tak začal alespoň běhat. Jednou v noci měl z ničeho nic zástavu srdce. Měl velké štěstí, že jeho přítelkyně, zdravotní sestra, byla u toho a mohla ho zachránit.

Když se Michal probral, myslel si, že důvodem zástavy srdce bylo příliš moc sportu. Doktoři mu však jeho mínění ihned vyvrátili a naopak řekli, že sport mu společně s včasným zásahem spíše zachránil život. Po tomto incidentu se Michal bál, že už si maraton nezaběhne. Doktorka mu však odpověděla: „Proč ne? Klidně příští rok!“ Nový Michalův přístup, který zahrnoval i zdravou a pestrou stravu ho dostal až k osobnímu rekordu 3:29:56 na posledním Volkswagen Maratonu Praha.

Lehké to v životě neměl ani běžec Ondřej Zmeškal, který postupem života úplně oslepl. Ocitl se naprosto závislý na svém okolí a v tom si uvědomil, že tak to nechce. „Prostě jsem asi jenom chtěl začít zase nějak fungovat. Teď si myslím, že věci, jako dělám teď, bych zdravý nejspíš nedělal. Chodil bych do práce, prodával stromky a na maraton na Velkou čínskou zeď by mě jet nenapadlo,“ usmívá se Ondřej. Říká také, že člověk se slepotou vyrovná, ale nikdy nesmíří. V těžkém období mu hodně pomáhá právě běh, při němž si může dokonale vyčistit hlavu a na nic nemyslet. „Zatím ještě nevím, co přesně, ale něco určitě poběžím. Půlmaraton, maraton možná oboje…Velké závody mají skvělou atmosféru. Já sice ostatní běžce a fanoušky nevidím, ale o to víc je slyším a cítím. A stojí to za to.“

Nezáleží, jestli jste veganka nebo matka

Pokud si myslíte, že nemůžete běhat, protože nemáte dostatek energie, může vás přesvědčit příběh veganky a novopečené maminky Katky Balcarové. Ta už rok od porodu zaběhla první poporodní půl maraton ve skvělém čase 2:06. Její hlavní vzkaz pro okolí je, že lze dosáhnout vrcholové úrovně běhu i bez masa a mléčných výrobků. To potvrzuje i Tereza Konaříková, která je také na veganské stravě a dodává, že vše je jen o nastavení v hlavě.

Další maminkou, která to nevzdává je Marie Ropková. Ta v životě zažila mnoho překážek od zápalu plic přes trombózu až po operaci a šrouby v kloubu ruky. Odhodlaně však běhá dál a se svou kamarádkou se dokonce pokusily minulý rok o RunCzech Stars, tedy že zaběhlou všechny plánované závody za daný rok, to se jim také poštěstilo.

Tvrdá práce přinese výsledky

A nakonec když se do toho opravdu opřete, můžete skončit jako třebíčský gymnazista Michal Jakůbek. Ten se vždy vydere do prvních řad maratonu, která obvykle patří reprezentantům Keni a Etiopie. Při těchto příležitost si bere svítivé tričko, aby byl pořádně vidět. Mezi špičkami v oboru se mnohé naučil: „Jsou také nervózní, že se potí, že občas špatně došlápnou, že se občas podívají na hodinky a že spolu občas prohodí nějaké přátelské slovo,“ říká Michael. Tvrdí také, že jsou to lidé jako je on sám a je odhodlaný postavit se mezi ně jako plnohodnotný soupeř.

Nakonec můžete běh milovat a dělat ho celý život stejně jako Zdeněk Šimek, který se věnuje běhu od malička a je to jeho celoživotní koníček nebo s tím můžete také začít teď hned, a dát se do toho pomalu s respektem jako Míša Zavadilová. Z počátku podle všech načtených rad střídala běh s chůzí, a nakonec uběhla půl maraton v Olomouci v časech 2:29:9.

Stačí si najít jen ten správný důvod, mít vůli vydržet a běh vám může být útěkem před stresem, příležitostí poznat nové přátelé na podobné vlně nebo něčím, na co se budete každý den těšit, stejně jako to mají všichni lidé ze zmíněných příběhů. Hodně štěstí!