Mezi obvyklá zimní zranění nejen lyžařů patří přetržení vazu v koleni. O tom, zda člověka poznamená na zbytek života, anebo se rychle a bez trvalých následků uzdraví, rozhodují tři faktory: včasná pomoc fyzioterapeuta, aplikace moderních technologií podporujících hojení a aktivní spolupráce pacienta při rehabilitaci.

„Přetržení předního zkříženého vazu je nejčastějším traumatickým poraněním v oblasti kolenního kloubu. Pacient trpí i měsíce po úrazu nepříjemnými pocity nestability poraněného kolenního kloubu, které se objevují při chůzi po nerovném terénu, běhu, rychlé změně pohybu, doskoku, během sportu, ale také v běžném denním životě,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková. Zranění struktur měkkého kolene (menisky, chrupavka, postranní vazy, kloubní pouzdro) postihuje převážně sjezdové lyžaře, ale stačí i špatné uklouznutí na zledovatělém chodníku. Rizikové jsou také sporty jako fotbal, házená, basketbal, které vyžadují rychlé zastavení či změny směru pohybu.

ŘEŠENÍM NEMUSÍ BÝT OPERACE

Okamžité zahájení aktivace okolních svalů ve spolupráci s fyzioterapeutem snižuje dobu léčby na minimum a často pacienty uchrání před operací. „Jen třetina případů poškozeného zkříženého vazu vyžaduje chirurgickou rekonstrukci, tzv. plastiku LCA. Operace jsou indikovány zejména sportovně aktivním jedincům a pacientům s kombinovaným poraněním struktur měkkého kolene. Ostatní případy nevykazují takovou nestabilitu kloubu nebo mohou ve sportu pokračovat s kvalitní ortézou. Pokud pacient není profesionální sportovec a během vyšetření jsou vyloučena přidružená poranění, bývá vhodnějším řešením aktivní cvičení a terapie pro posílení okolních svalů tak, aby koleno stabilizovaly,“ míní Iva Bílková.

CO DĚLAT BEZPROSTŘEDNĚ PO ÚRAZU?

Úraz bývá spojený se slyšitelným prasknutím a pocitem vyskočení kolene dovnitř nebo ven. Následuje ostrá bolest a znemožnění došlapu s reflexní blokací kolene v mírném pokrčení. Mezi obtíže související s tímto poraněním patří také výrazný otok kolenního kloubu, snížený rozsah hybnosti a celková ztuhlost kolenního kloubu. „V případě otoku kolene by měla být součástí fyzioterapie i přístrojová lymfodrenáž, která minimalizuje otok a tím snižuje bolestivost, zvyšuje hybnost poraněného kolene a zrychluje regeneraci měkkých tkání po úrazu. Ideální je aplikace přístrojové lymfodrenáže v délce 60–120 minut již jeden či dva dny po úrazu, jelikož se tím zrychlí vstřebání otoku v měkkých tkáních. Vhodné je pokračovat každodenní lymfodrenáží po dobu minimálně jednoho týdne. Poté je možné frekvenci aplikací postupně snižovat,“ doporučila Iva Bílková.

OKAMŽITÁ ÚLEVA OD BOLESTI

Dalšími komplikacemi při zranění měkkého kolene jsou snížená svalová síla, pocit nestability a křečovitá bolestivost okolních svalů, které se reflexně stáhnou a tvoří tzv. ochrannou dlahu. „Ta je pro poraněný kloub v zásadě příznivá, avšak pokud přináší pacientovi silnou bolest, je nutné tyto svaly uvolnit. Moderní fyzioterapeutické metody s aplikací radiální rázové vlny dokáží svaly zbavit napětí a přinést okamžitou úlevu,“ poukázala Iva Bílková na inovativní technologie v současné fyzioterapeutické péči.

Bolestivost poraněného kloubu se odvíjí od závažnosti úrazu kolene. Při izolovaném přetržení předního zkříženého vazu ustoupí primární bolest většinou během čtrnácti dnů, avšak při kombinovaném poranění často bolest přetrvává déle, a to zejména kvůli poraněnému menisku, který svou natrženou částí dráždí struktury uvnitř kolene. „Při větším traumatickém poranění kolenního kloubu dochází k soubornému poranění předního zkříženého vazu, menisku a vnitřního postranního vazu. Toto poranění – nazývané ‚nešťastná triáda‘ – je velmi bolestivé, zásadně narušuje stabilitu kolene a vyžaduje operativní zákrok. I takovým pacientům pomáhá fokusovaná rázová vlna a včasná pooperativní fyzioterapie. Naopak neřešené zranění měkkého kolene má vliv na přetěžování dalších neporušených struktur kolenního kloubu, které postupně vede k rozvoji degenerativních změn a vzniku bolestivé artrózy,“ doplnila Iva Bílková.