Infekční onemocnění významně ovlivnila vývoj celé lidské civilizace, přičemž ještě na přelomu 19. a 20. století představovala nejčastější příčinu úmrtí v běžné populaci. V minulosti bylo lidstvo ohroženo zejména přenosnými infekcemi, které byly mnohdy vyvolané primárně patogenními agens schopnými vyvolat závažnou infekci i u jinak zdravé osoby (břišní tyfus, cholera, úplavice, spalničky atp.).
Avšak v souvislosti se zlepšením všeobecných hygienických poměrů, zavedením programů očkování a uplatněním moderní antiinfekční léčby význam těchto onemocnění v průběhu 20. století dramaticky klesnul. Přesto infekční nemoci i v současné době významně ovlivňují současnou medicínu, neboť spolu s rozvojem celé řady oborů se zvyšuje délka dožití a narůstá počet imunodeficientních pacientů, kteří jsou ohroženi buď rizikem rozvoje infekcí vyvolaných tzv. oportunními agens, která by jinak mladého a zdravého jedince neohrozila, či jejich závažným průběhem.
Diabetes mellitus představuje nejen častý, ale zároveň i významný rizikový faktor pro rozvoj infekcí či pro jejich komplikovaný průběh. V celé řadě studií bylo prokázáno, že pacienti s diabetem jsou v porovnání s běžnou populací více ohroženi infekcemi kůže a měkkých tkání, kostí a kloubů, močových cest, respiračního traktu či dokonce tzv. sepsí (laicky označované za otravu krve). Mezi specifické infekční komplikace významně častěji postihující diabetiky patří tzv. syndrom diabetické nohy, maligní zánět vnějšího ucha, plísňové či kvasinkové infekce kůže a sliznic, komplikované močové či nitrobřišní infekce nebo mukormykóza či tuberkulóza.
Důvodem častějšího výskytu infekcí či jejich závažnějšího průběhu je zhoršená funkce imunitního systému při dlouhodobě zvýšené hladině glykémie, ale i často přidružené interní komorbidity či osídlení rizikovými či multirezistentními bakteriemi.
Mezi nejvýznamnější preventivní opatření pro rozvoj infekcí patří dobrá kompenzace samotného diabetu, včasná diagnostika a léčba přidružených interních komorbidit. Další možností, jak lze dopad infekčních komplikací snížit, představuje očkování. Přičemž u pacientů s diabetem je jednoznačně doporučeno pravidelné každoroční očkování proto sezónní chřipce, dále proti pneumokokovým infekcím, pásovému oparu (osoby nad 50 let) a proti virové hepatitidě B.