Polka Irena Sendlerová (1910–2008) bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila před jistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádné výjimečné postavení ani majetek. Dalo by se říci, že to byla obyčejná sociální pracovnice. Měla ale zvláštní dar – uměla svým vzorem, odvahou a přesvědčením strhnout ostatní a spolu s nimi pak dokázat neuvěřitelné věci.
Příběh jejího života, dramatičtější, než by dokázal vymyslet autor s tou nejbujnější fantazií, mimořádně čtivou formou sepsala americká historička a spisovatelka Tilar J. Mazzeo. Pozoruhodnou novinku Ireniny děti vydává nakladatelství Práh.
Irena později vzpomínala, že nikdo z těch, koho za války oslovila, k sobě nikdy neodmítl vzít židovské dítě. Nemluvňata pašovali v kufrech, krabicích i v rakvích. Starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami. Museli se přitom mít na pozoru nejen před německými strážemi, ale i před židovskou policií, kterou v ghettu ustavili nacisti.
V roce 1943 Irenu zatklo gestapo, naštěstí ale nevěděli, že je klíčovou osobností polského odboje. Tři měsíce ji mučili, Irena však nevyzradila nic. Díky úplatku těsně unikla popravě. Po válce ji vyslýchali jakožto účastnici varšavského povstání a členku „západního“ odboje. Před zatčením a popravou ji zachránila manželka vysoce postaveného příslušníka tajné policie – jedno z „Ireniných dětí“…