Těšíte se na to celý rok. Možná přijde i cestovní horečka. Čím dál častěji se přistihnete, že jen zíráte z okna a toužíte po tom slastném zážitku svatého klidu. A on nikde. Vycvičte vlastní mozek, aby si odpočinul kdekoliv.

Když se psychologové v minulém století rozhodli, že sestaví žebříček nejvíce stresujících událostí, výsledky nejednoho překvapily. Na předních příčkách se vedle zjevně tragických životních pohrom tlačily do čela i Vánoce, svatby a dovolené. Dnešní bádání se už stres nesnaží vtěsnat do tabulek, ale nutně z toho ve vzduchu zůstává nevyslovená otázka. Jak je možné, že se na něco tak moc těšíme a nakonec nás to trápí?

Je opravdu zarážející, jak právě dovolená dokáže vnést do života dokonalý chaos a velké napětí. Nezřídka se stává, že si musíte potřebný čas dopředu napracovat. Při představě vytoužené pláže zatnete zuby a stihnete všechno do deadlinu. Při výběru plavek zatahujete břicho a hořce zalitujete, že ani tentokrát nevyšlo pravidelné cvičení už od konce března. Přichází nejistota, úzkost a únava. Ovšem největší peklo nastane ve chvíli, kdy si konečně lehnete na ten ručník a… kolečka myšlenek jsou tu zas.

Chyť myšlenku, jestli to dokážeš

Palčivý problém, zda vejce nebo slepice, jste už možná hodili za hlavu. Jiný je totiž daleko naléhavější. Byla dřív emoce nebo myšlenka? Zkušenost většiny lidí je taková, že cítí nějakou hodně nepříjemnou emoci a na ní se začnou nabalovat celé kaskády myšlenek. Čím více se na ně soustředíte, tím rychlejší se zdají.

Je to skoro pocit, jako kdyby mozek chytal sám sebe za ocas. V celém tom zmatku se často přistihnete, jak máte zaťaté zuby. Nebo ztuhlá ramena. Zkrátka celé tělo je v napětí a dotěrné myšlenky jsou jak hejno komárů. Vytoužený svatý klid se zdá na hony daleko.

Spolehněte se na to, že dříve než emoce, je tu vždycky myšlenka. Právě ona je tím lepem, na který se potom chytá vše ostatní. Jako věrné kumpány s sebou má každá myšlenka emoci a tím pádem i celkový prožitek. Díky kombinaci myšlenek a emocí se ocitáme v souladu. Najednou jsou napjaté myšlenky, emoce i celé tělo. Z takové pasti unikají lidi různě. Třeba se ji snaží přehlušit hudbou nebo fotkami naleštěných životů cizích lidí. Možná jste si všimli, že na to taky funguje alkohol. Nebo to zkrátka zaspat. Jak už asi sami cítíte, nejsou to ty nejzdravější cesty, jak se popasovat s vlastním mozkem.

Hledejte na jiném místě

Problém je v tom, že v životě nikdy nemůžeme chtít zažít něco, co jsme ještě nezažili. Váš mozek nerozumí tomu, co to znamená ten svatý klid, který chcete zažít u moře, při výšlapu do hor nebo na tolik očekávané masáži. Začíná tomu rozumět teprve ve chvíli, kdy mu naservírujete kompletní menu: myšlenku, emoci a prožitek. Vezměte si, že když na dovolenou myslíte u přeplněného pracovního kalendáře, něco neladí. Stejně tak bývá někdy emoce uvolnění doprovázená myšlenkami černého svědomí. Možná to znáte: “Zasloužím si teď nic nedělat? Není potřeba udělat něco důležitého?”. A starý známý kolotoč je tu zas.

Jediný způsob, jak si na dovolené opravdu odpočinout je zjistit, jak si opravdu odpočinout kdekoliv. Ne jen u moře. Ne jen na kole. Ne jen se sklenkou v ruce. Kdekoliv a kdykoliv. Tady vás možná napadne, že je to s mozkem často marný boj. I když často chcete mermomocí vypnout, myšlenky se objevují samy od sebe. Musíte na to proto jít od lesa a mozek oblafnout. Najít prostor mezi myšlenkami.

Vedou k tomu různé cesty. Většinou postačí si jen na chvíli sednout s rovnou páteří a soustředit se na pocity nádechu a výdechu na špičce nosu. Trpělivým a vysoce pozorným způsobem pozorovat, co se dá všechno vnímat. Měli byste si trochu připadat jako kočka u myší díry. Číhat. Klidně dýchat. Jenom chviličku počkat, a když se objeví jakákoli myšlenka, klidně vrátit pozornost zase k dechu. Brzy se objeví nová emoce. V něčem vás překvapí, možná potěší a někoho i zaskočí. To je on. Svatý klid.