Když se řekne „plastická operace „, tak si většina lidí vybaví zákroky, které můžou na první pohled vypadat jako zbytečné a povrchní. Jenomže práce chirurga je mnohem komplexnější. Lékaři si musí poradit i s vrozenými vadami či stavech po úrazech a vážných nehodách. Navíc odhadnou, kdy i estetické úpravy pomohou pacientovi cítit se ve svém těle lépe a tím pádem prospívat po všech směrech. Nespokojenost s vlastním tělem se odráží i na pacientově psychice a dotyčný může upadnout i do depresí. Problematiku vysvětlují doktoři Karel Urban a Ondřej Měšťák, kteří se věnují pacientům na pražské Klinice plastické chirurgie Na Bulovce a klinice Esthé. 

Podle lékařů je dokázáno, že dobře provedená operace zlepšuje pacientovu kvalitu života. „Plastická chirurgie velmi často řeší spolu s určitým defektem či nedostatkem i psychické obtíže s tím spojené. Proto se také plastické chirurgii někdy přezdívá „psychochirurgie“.  Většina zákroků, při kterých se provádí rekonstrukce postižených tkání nebo úprava vrozených či získaných vad, je spojena i s pozitivním ovlivněním psychického stavu pacienta,“ říká plastický chirurg Karel Urban.

Plastickou operaci může v některých případech doporučit i psycholog. „Pokud má někdo problémy s deformitou vlastního těla, plastická chirurgie může v některých případech pomoci tento problém vyřešit,“ říká Ondřej Měšťák s tím, že u pacientů s psychiatrickými onemocněními by se měla operace doporučovat s velkou opatrností. Někdy se naopak plastický chirurg obrátí ohledně požadavků pacienta na psychologa a společně pak pro něj hledají optimální řešení. Všechno ale záleží na tom, jestli bude mít zákrok pro pacienta význam. „Pokud se jedná o zákrok estetické chirurgie, nevede doporučení psychologem k možnosti úhrady ze zdravotního pojištění,“ upozorňuje dále Ondřej Měšťák. 

Pak jsou tu vážné deformace, stavy po úrazech či vrozené vady, které dlouhodobě negativně působí na psychiku člověka. Častokrát dochází i k tomu, že společnost takové lidi vyčleňuje a oni se stále více uzavírají do sebe. To se často odráží ve všech vztazích, a to nejen partnerských. „S touto problematikou se setkáváme v každodenní klinické praxi a pacienti se nám často svěřují jaké nejen fyzické, ale především psychické utrpení jim jejich zdravotní stav přináší. A to se netýká jen dětí, kde dětský kolektiv dokáže být vůči těmto malým pacientům velmi krutý, ale samozřejmě i ve světě dospělých, kde jsou nositelé určitého hendikepu vyřazeni ze společenského života,“ popisuje doktor Urban. 

„V případě rozsáhlejších deformit obličeje mluvíme o tzv. dysfigured face syndromu. Je to celý syndrom příznaků, které takto postižení jedinci mají. Pokud se zákrok dobře indikuje, určitě pak pomůže návratu do sociálního života,“ dodává Ondřej Měšťák. A to je právě důvod, proč se zákroky plastické a estetické chirurgie provádějí. Aby se lidé cítili ve svém těle lépe, narostlo jim sebevědomí a díky tomu byli i úspěšnější v sociálních vztazích. 

Pacienti docházejí k plastickému chirurgovi z mnoha důvodů. Rekonstrukční chirurgie je široký obor a zaobírá se vývojovými vadami (rozštěpy, deformity nosu, boltců apod), úrazy a stavy po léčbě jiných nemocí, terapie úrazů končetin včetně amputačních poranění. „Jedním z nejčastějších zákroků na hrudníku je rekonstrukce prsu u žen po onkologickém onemocnění prsu. Samozřejmě i zátěž spojená s velkými prsy je důvod návštěvy v ambulanci plastického chirurga. U břicha je velmi častou operací úprava svalů břišní stěny (diastasa) především u žen po porodu, řešení rozsáhlých kýl a podobně,“vyjmenovává Karel Urban. Většina rekonstrukčních zákroků v plastické chirurgii je plně hrazena zdravotní pojišťovnou.