Největší knižní akce letošního podzimu KNIHOMÁNIE (25. října – 26. listopadu 2017) představí ve své bohaté nabídce také nový román od fotografa
a spisovatele Jana Saudka s titulem Dva. Vychází 23. října v nakladatelství Slovart.
Prozaická novinka je vlastně staronovinkou. V žánru drobné prózy v ní autor otvírá témata, kterým se věnoval intenzivně i ve svých předchozích titulech: láska na každý způsob i pád, vzdalující se dětství, přibližující se smrt. Reálné s vysněným na jedné lodi. Prožité přibarvené fikcí. Fikce okysličená životem. To vše pak stylizované s jistou mírou staromilství, jako rukou psané dopisy, jako listy z deníku, jako vyznání, přiznání, doznání.
Jeden z největších českých fotografů druhé poloviny dvacátého století je ve své literatuře vlastně stejný jako ve svém výtvarném projevu: velikášský, přepjatý, brutálně explicitní – ale i citlivý, místy melancholický, přirozeně otvírající okna k metafyzickým dimenzím skutečnosti. Tituly jeho dosavadních beletristických prací, a též jeho první umělecké monografie, ladí s poetikou jeho prozaické novinky na výbornou: Divadlo života (1980), Život, láska, smrt a jiné takové podružnosti (1994), Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec (2000), Tramvaj noci (2008) a Jan Saudek na útěku (2009).
MINIINTERVIEW S JANEM SAUDKEM
Kde si nejradši čtete? Máte oblíbené místo?
Vím, že se to nemá, ale zrovna tak se nemá lhát: čtu v posteli. V noci, kdy nemohu spát, vždy pár hodin, několik knih týdne.
Baví vás víc fotit, nebo psát? V čem má podle vás psaní výhodu oproti fotce?
Nijak zvlášť mě nebaví ani fotografovat, ani psát. U fotografování jsem ty trochu obstojné věci nedělal pro peníze – u psaní jsem (s výjimkou dobře zaplacené povídky pro časopis) psal bez očekávání jakéhokoliv zisku. Co mě opravdu baví, je amatérsky malovat – olejem na plátno! Můžete při tom poslouchat dobrou hudbu (hlavně věci prověřené, starší… ano, jsem staromil), občas jít do ledničky pro kolu nebo plátek prosciutta (mnohokrát) – zkrátka být ve stavu blaženosti – a malba se ještě občas prodá – za ta léta už mnohokrát – kde ovšem jsou ty peníze, to netuším: Rozkutálely se asi.
Jaká část práce na knize se vám líbí nejvíc?
Miluji, když můj škrabopis dáma přepíše na počítači, už tak upravená stránka vypadá slibně. Ty přepsané stránky pak testuji v dopisech na známých. Třikrát jsem vydal knihu v rukopise – říkám Vám: Není to ono. Ale pozor! Profesionální spisovatelé píšou jako o závod – lid v podhradí nanejvýš posílá „krátké textové zprávy“ – poštou posílané dopisy vymírají.
Dokážete náladu knihy Dva popsat jedním slovem?
Nostalgie.
Proč zrovna tímto?
Fitzgerald ve svém Velkém Gatsbym dokázal, že se všichni, ať chceme, či ne, bez ustání vracíme do minulosti. Nedělám nic jiného – i když si nalhávám, že hledím do budoucnosti! A pak: Vůbec nemám fantazii – nedovedu fabulovat. A tak otrocky popisuji drobné události, které se mi přihodily cestou.