Než odešel Bob Mazzer do důchodu, pracoval jako filmový promítač. Původně pocházel z východního Londýna a za svou prací dojížděl do vedlejšího města. Právě tehdy se zrodila myšlenka zachytit (ne)obyčejné životy lidí v metru.

Bob se rozhodl dokumentovat každodenní shon lidí v metru. Rockeři, punkáči, drogy v kontrastu s unavenými a upracovanými lidmi, mladými matkami a podivnými spoluobčany, kteří čekají na metro s papírovými taškami na hlavách. To je život na londýnském metru zachycený fotoaparátem v roce 1970.

Metro je místem, kde se střetávají různí lidé s pohnutými osudy, říká Bob. Potulují se tady punkáči, kteří hrdě ukazují svá tetování na fotoaparát, ženy vracející se z práce a držící ještě v metru skleničku s nedopitým pivem či whisky. V londýnském metru bylo dovoleno kouřit až do roku 1987, kdy vypukl velký požár. Ale cestování zadýmeným vagonem, který než dopravní prostředek připomínal hospodu, nebylo asi příliš příjemné.