Trojnásobný mistr republiky v Muay Thai, mistr republiky v K1 a mistr Evropy WKF v Muay Thai. Většinu svých zápasů vyhrál stylem K.O. Takový je Luboš Lesák, kterého byste však na ulici snad ani nepoznali. Působí jako obyčejný a skromný kluk, i když by se právem mohl považovat za celebritu. Jakmile však vkročí do ringu, je lepší se mu klidit z cesty.
Luboši, máte na kontě poměrně slušnou řádku úspěchů, jak moc to člověka změní?
Zase až tak moc ne. Trochu vyroste sebevědomí, ale ne tak, že bych se nad někoho povyšoval. Spíš jde o to, že jsem si prostě jist, že soupeře porazím. Přichází to samo s délkou zápasů a zkušenostmi.
Jak jste se vůbec dostal k bojovým sportům?
Mě to vždy bavilo takhle se někde venku kočkovat. Ale bylo to o průser, chtě jsem to nějak rozvinout dál a užitečněji ventilovat energii. a povedlo se.
Přes den normálně pracujete v hospodě, dokonce snad na dvě směny, je těžké to skloubit se sportem?
Těžké to je a bohužel nezbývá příliš času na věci doma a v osobním životě. Ale jak já říkám, když člověk chce, čas si vždycky najde.
Dá se tedy říct, že u nás nemůže být bojovník profesionálním sportovcem na full time?
To asi ne, u nás by to šlo těžko. ale třeba v Thajsku se zápasy normálně živí. Než jde kluk do školy, má trénink. Odbude si nějakou výuku a pak zase trénuje v podstatě až do večera. V Thajsku je to národní sport, hodně to tam prožívají. A v Rusku je to také hodně populární, vyhrávají hodně soutěží. Tam je to však jiná mentalita, odjakživa bojují mezi sebou a mají tam tvrdší podmínky. Na jednu disciplínu je tam padesát lidí, prosadí se jen ten nejlepší.
Prý máte dokonce v hospodě takovou improvizovanou tělocvičnu?
Mám ji v práci ve sklepě mezi sudy od piva. U nás ve městě nic pořádného není, tělocvična ani žádné pytle, kde by se dalo trénovat. Tak jsem musel improvizovat. Je to lepší než dojíždět kdovíjak daleko.
Stalo se někdy v baru, kde také pracujete, že by bylo potřeba vyhazovače na uklidnění problémů, nebo jako záruka klidu stačíte?
Každý mě tam zná, takže všichni moc dobře vědí, že kdyby se cokoli semlelo, dotyčný by dostal červenou a už nikdy by k nám nesměl. Ale i když tam nejsem a za barem jsou jen holky, je klid. Kdyby cokoli, druhý den bych to totiž řešil.
Pustil byste se vůbec do nějaké bitky, myšleno za „dobro“, nebo byste se raději snažil vše vyřešit domluvou? I s ohledem na to, že riziko zranění je asi daleko větší, než v tréninku nebo zápase…
Určitě vše řeším domluvou. Jelikož se peru pětkrát týdně na tréninku, nerad bych se třeba blbě trefil a sobě nebo dotyčnému něco udělal. To si pak musím dát dlouhou pauzu, abych zranění vyléčil. Za ten risk to nestojí.
Čím vás vlastně thajský box láká, o čem tento sport je?
Je to styl života, máte možnost pro sebe něco udělat.
Nebojíte se, že jste svým vzezřením i sportem, který děláte, laickou veřejností vnímán jako „nějaký ten bitkař“, prostě frajer, který se pere proto, že ho to baví?
Jo, i takové hlasy se najdou. Jako ve všem jsou lidé pro, ale i proti. Ale většina v mé blízkosti ví, co to znamená a že aby člověk něco dokázal, je to velká dřina. Je to sport jako každý jiný. Když se pereme, můžeme vypadat, že jsme agresivní. ale i u toho se musí přemýšlet.
Jaký je váš sportovní sen, kam byste to chtěl dotáhnout?
Na mistra světa.
Jste zadaný? A jak vás vnímají ženy, letí na vás jako na tvrdého chlapíka?
Jsem šťastně zasnoubený a plánujeme svatbu a rodinu. Právě díky tomuto sportu jsem se s přítelkyní seznámil. A jinak si myslím, že kluci, kteří vyhrávají, určitě mají u holek větší možnosti a šance.
Jak se chlap jako vy obléká, sledujete módní trendy, máte nějaké své oblíbené značky?
Oblékám se tak, abych se cítil pohodlně. a samozřejmě podle situace. Když jdu do společnosti, tak co nejlépe a když mám třeba zápas nebo jdu na trénink, tak nejraději v teplákovce. V poslední době jsem si oblíbil značku Sanctum. Je to česká značka, kvalitní materiály, žádná Čína ani práce otroků za pár centů. V tom se cítím fakt dobře. a když mrknete na jejich webovky, vybere si tam každý i další doplňky jako peněženky a další.
Martin Chalupa
