„Začaly jsme darovat plazmu před lety kvůli finančnímu příspěvku. Nakonec se z toho stal náš pravidelný dámský dýchánek. Pokaždé se na něj těšíme, čtvrtky jsou naše,“ popisuje trojice žen z Děčínska. Tak, jako jiné chodí společně na kávu, Jana, Ludmila a Ivana jezdí vlakem do Ústí nad Labem darovat plazmu. Pravidelně, jednou za čtrnáct dní. To je přesně interval, v jakém je možné odběr plazmy opakovat.

Jako první začala v ústecké sanaplasmě darovat plazmu Ludmila. „Už je to více než osm let,“ vzpomíná. „A dokud se budu cítit dobře, budu pokračovat.“ Za ty roky už tři přítelkyně společně darovaly více než 350 litrů krevní plazmy. Pochopitelně se i zajímají o to, k čemu se používá. „Jsme rády, že můžeme pomoct lidem, kteří jsou na lécích z plazmy závislí. Obzvlášť když se to nedá ničím nahradit,“ shodují se.

Vpich ani půlhodina strávená na odběrovém lehátku jim nijak nevadí. Zatím si pročtou zprávy na mobilu nebo odpočinou. „Jen spánek nám sestřičky zakazují. Prý by pak nepoznaly, jestli se nám neudělalo mdlo,“ smějí se přísnému dohledu zdejšího personálu. I s ním se ale už za ty roky dobře znají. „A my se na ně pokaždé všichni těšíme. Srší z nich energie a jejich humor nás všechny nabíjí,“ kontruje zdravotní sestřička Lucie, která má při jejich pravidelném čtvrtečním odběru právě službu.