Olympijský vítěz LUKÁŠ KRPÁLEK se narodil 15. listopadu 1990 v Jihlavě. Kromě seznačního olympijského úspěchu je také mistrem světa z roku 2014 a dvojnásobný mistr Evropy. S výškou 198 centimetrů a současnou váhou kolem 100 kilogramů přímo předurčen k boji. I takový borec může ale ve svém volnu vyzkoušet něco nového.
Před časem si vyrazil na soustředění do Resortu Darovanský dvůr u Plzně a při té příležitosti se rozhodl vyzkoušet také golf. Svaly jsou v tomto případě většinou na překážku a tak se čekalo, jak se Lukáš tohoto „úkolu“ zhostí. Nakonec to nevypadalo špatně a tak až ukončí svoji aktivní kariéru, mohl by se třeba začít věnovat golfu…Ale teď už vážně.
Jak sám Lukáš potvrdil, chce se golfu věnovat i nadále. Bylo to sice jeho první setkání s golfem, ale podle jeho slov mu to celkem šlo. Sport, který dělá je hodně silově založený a tak dostával rady od trenéra, aby netlačil na pilu, snažil se hrát lehce, ale znáte to, za jedno odpoledne toho člověk moc nepochopí. „Rozhodně se ale golfu věnovat budu a i když je sezona už v podstatě pryč, v zimě si tu a tam dám nějaký ten indoor. Moc se na to těším. A co od toho očekávám? Sám zatím nevím, ale jsem nadšen z toho, jaká to může být zábava. A to jsem ani ještě nebyl na hřišti, tak uvidíme…“
Mimochodem, kolikrát v týdnu trénujete judo? Jste vrcholovým sportovcem, předpokládám tedy, že téměř každý den a to ve dvou fázích? Popište nám svůj běžný den.
No, tak trénovat musím opravdu každý den a to dvoufázově. Nebudu to popisovat úplně detailně, ale jistě si dokážete představit, že je to pěkný záhul. Člověk ráno vstane a pokud bych to měl trochu zlehčit, tak se protrénuje celým dnem. To je prostě úděl vrcholového sportu, ale nelituji ničeho samozřejmě. Jsem rád, že mohu judo dělat a že se mi daří v tomhle sportu něco dokázat. Uvidím, jak mi to půjde na golfu, ale sportovci to mají vždycky lehčí.
Je možné, abyste přidal charakteristiku vlastní osobnosti? Jste klidný silák, který nejprve myslí a pak koná? Nebo je to naopak?
Charakterizovat sám sebe je těžké, ale patřím asi do té první skupiny. To je předpokládám dobrá kvalifikace na golf, je to tak?
To asi máte pravdu. Ještě je zde ale jedno úskalí. Na tento sport potřebujete docela dost času. A je to bohužel třeba i na té amatérské úrovni. Cítíte se na to?
Je to tak. Čas bude asi největší nepřítel. Trenér v Darovanském dvoře říkal, že abych se dostal na hratelnou úroveň, budu muset odpalovat dvakrát, třikrát týdně. Na to v současné době čas samozřejmě nenajdu, ale v nějakém udržovacím režimu se snad po čase ocitnu. Vlastně si přeji se golf naučit, uvidím, jak to půjde.
Ke golfu patří i specifická pravidla chování na hřišti i mimo něj, jste připraven vstoupit do tohoto světa?
To je dobrá otázka. Zatím nejsem dobře informován, ale už jsem o tom slyšel hodně. Pokud se u tohoto sportu naučím ještě něco víc, budu rád. Předpokládám ale, že slušné chování je potřeba nejen v golfu a pokud to člověk v sobě nemá, tak mu asi tahle hra nepomůže.
Mimochodem, existuje někdo ve vašem okolí, kdo se této hře věnuje? Teď myslím spíše z vašeho oboru, tedy juda?
Popravdě neznám, ale když s tím začnu, určitě přivedu i své kamarády. Znáte to, když něco doporučíte, většinou se to chytne.
Dokázal byste vyjmenovat alespoň dva české golfisty?
Dva asi ne, ale pravdou je, že na olympiádě byla Klára Spilková a tu jsem samozřejmě zaregistroval. Pokud byste se zeptal na zahraničního, tak bezpečně odpovím Tiger Woods. Toho ale asi zná úplně každý…
A na závěr ještě jedna zásadní otázka. Budeme se potkávat na golfovém hřišti i v příštím roce?
Tahle možnost je docela reálná. Pokusím se udělat maximum proto, abych si mohl příští léto zahrát. Cesta bude sice trnitá, ale mám pevnou vůli, tak si troufám tvrdit, že to zvládnu. A když ne, tak třeba v roce následujícím, nic se nemá uspěchat. Tak golfu zdar.
Foto: Petr Bürger
