Mandrage přichází s novým albem, které nese název pilotního hitu, Vidím to růžově. Deska je nabitá kytarovou energií i současným zvukem. Velkým přínosem je výrazné zapojení všech členů do tvůrčího procesu a ničím nezatížený nový producentský pohled, který se výrazně podepsal na barevnosti a hudebním výrazu alba. Vidím to růžově vychází 6. prosince u Universal Music.
Vidím to růžově je dle slov klávesisty Františka Boříka nejzamilovanějším albem, jaké kdy kapela nahrála. Spousta písníček, zejména těch, co napsal Vít Starý, se pohybuje na hranici upřímných vyznání a naprostého kýče. „Všechny emoce na albu jsou ovšem autentické, tak jsme se rozhodli příliš nezasahovat a nechat je plynout i za cenu toho, že občas sklouzneme i na tu přeslazenou stranu. Album je zkrátka, jak zpívá Víťa, valící se lásky lavina. A lavina se zastavit nedá,” vysvětluje František, který se na několika skladbách autorsky podílel.
Album se natáčelo v Praze a Bratislavě, odkud pochází nový producent kapely Adrián Líška. Studio, kde se pracovalo, se nachází ve čtvrti Nové mesto, která je z části obřím sídlištěm a z části opuštěnou průmyslovou zónou. „Takhle zamilované písničky se touhle čtvrtí nelinuly minimálně padesát let. Úplně bylo vidět, jak se zelenají náletové dřeviny v arkýřích místních bývalých strojíren. Bratislava je po naší návštěvě zas o něco hezčí,” vykresluje atmosféru František.
Producentem desky je zmíněný Adrián Líška, kterého ke spolupráci oslovil bubeník Matyáš Vorda. „Je to pro mě čest. Dodnes si vzpomínám na dobu, kdy mi bylo 14 let, a já jsem se s kapelou Mandrage setkal poprvé. Album Hledá se žena jsem téměř zadřel v přehrávači,“ vzpomíná Adrián. Kapela na svých předchozích albech dokázala, že ráda zkouší nové věci a nerada zamrzává na jednom bodě. I proto se rozhodla pro změnu na producentském postu v podobě začínajícího producenta ze Slovenska, který má za sebou mimo jiné spolupráci s Emmou Drobnou a zároveň je bubeníkem v kapele Majka Spirita.
„Na to, že jsem se s kapelou vůbec neznal, spolupráce fungovala výborně. Zadání bylo: udělat moderně znějící album a myslet přitom na fanoušky, kteří si stále pamatují kytarové kořeny kapely. Kytary dostaly sice nový a odvážnější zvuk, ale funguje to a kapele to sedí,“ přibližuje album Líška. „Jako největší výzvu jsem vnímal to, abych si udržel odstup od toho, co vzniká – jako producent jsem byl totiž zahrnutý i v autorském procesu. Někdy je to ale opravdu těžké, a tak jsem si na pomoc zavolal producenta Maxe Mikloše a vokálního specialistu Maxe Šrámka z bratislavského studia Little Beat. Jsem velký zastánce spolupráce a myslím si, že čím víc lidí s jednotnou vizí pracuje na projektu, tím je projekt kvalitnější. Vytvořili jsme opravdu silný tandem.“
Další změnou v procesu tvorby byla snaha navzájem si do svých skladeb příliš nezasahovat. Na desce je celkem 11 skladeb, přičemž pět napsal Pepa Bolan, čtyři Vít Starý a dvě František Bořík. „Každý jsme si postavili svoje skladby podle svých představ a Adrián, měl za úkol, aby všechny skladby do sebe kompaktně zapadaly. Myslím, že tento úkol se mu povedl na jedničku a já jsem s jeho produkcí nad míru spokojen,“ pochvaluje si Bolan.
Příchod alba předznamenala již zmíněná stejnojmenná skladba, která vypráví příběh o lásce a vášni. „Jako textař se v těch srdečních záležitostech cítím asi nejlépe a vzhledem k tomu, že se žena už dávno našla, může být píseň Vidím to růžově takovou malou paralelou k singlu Hledá se žena, po deseti letech,“ říká Pepa, který si dále oblíbil zejména písně Kristýna a Zabrnkám.
Kristýna vypráví o Pepově ženě, které ale kvůli zpěvnosti změnil jméno. „Když si ale Radka píseň poslechla, řekla mi, že je ta písnička i obsahově asi o někom úplně jiném, protože jediné, co tam na ni sedí, je ten bordel v bytě,“ směje se Bolan. Zabrnkám je potom Pepova malá osobní radůstka, ve které si mohl vystřihnout pravé rockové sólo, které se v současné pop music už příliš neslyší.
František Bořík tentokrát dodal písně ryze rodinné. Do vesmíru je věnovaná jeho snoubence a dceři, Dlouhej vypráví o Františkově bratrovi a hostuje na ní Matěj Homola z kapely Wohnout. „Matějovi jsem napsal a on souhlasil, aniž by tu písničku slyšel. Zrovna se vrátil z jedné ze svých cest po Africe a vypadal, že je rád, že může po měsíci v poušti zpátky domů za mikrofon,” přibližuje František.
Nové album Mandrage představí v rámci turné Dlouhej únor, které se zastaví v sedmi největších českých městech. „Rok 2020 bude přestupný, a navíc je únor měsícem abstinence, což z něj udělá nesnesitelně dlouhé období. Tenhle ú(n)morný čas jsme se rozhodli zpříjemnit nám i fanouškům sérií koncertů. V rámci nich bychom rádi, krom již známých věcí, představili nové album v celé své kráse,“ uzavírá kapela. Jako support celého turné vystoupí zpěvák Sebastian, vstupenky jsou již nyní v předprodeji v síti Ticketstream.
