Teprve před pár hodinami přistál na letišti v Ruzyni Martin Michek, který má za sebou premiérovou účast na Rallye Dakar. Viditelně unavený, možná v koutku duše zklamaný z výsledku, který je sice nad očekávání, ale dlouho to vypadalo na naprostou fantazii. Ale hlavně šťastný, že je zdravý a může se konečně podívat za rodinou. Syn se mu totiž narodil těsně předtím, než odjel na Dakar.

Martine, máte za sebou svůj první start na Rallye Dakar, splnila se vaše očekávání?
„Už premiérová účast byla pro mě něco masákrálního. Být na největším a nejtěžším závodě světa, to je něco úžasného. A jestli to splnilo očekávání? Myslím, že nadmíru. Až do předposlední etapy se vše vyvíjelo naprosto nepředstavitelně. Dlouho se zdálo, že budeme na místech, o kterých jsem ani nesnil.“

S jakou vizí jste do Saúdské Arábie odjížděl?
„Hlavně dobře dojet, závod si užít a když Bůh dá, být celkově do čtyřicítky. Domů nakonec vezu třiadvacáté místo, což je absolutně nad očekávání mé i fanoušků. Navíc jsem třetí nejlepší nováček, což je naprosto úžasné.“

Nebýt ale jedenácté etapy, vše mohlo být naprosto famózní…
„Je to pravda. Na druhou stranu si říkám, že jsem dojel živý a zdravý, každou etapu jsem si užil. Pochopitelně to zamrzí, bojovali jsme o celkově elitní patnáctku a nejlepšího nováčka.“

Popište tedy, co se tam stalo? Hodně se toho napsalo o tom, že vám došel benzin?
„Je to pravda. Nebyl jsem v tom sám, stejný problém měli i další jezdci. Oni to měli trošku blíž k tankovací stanici, pro mě bylo osm kilometrů neřešitelných, takže jsem hodinu čekal na organizátory, až mi dovezou pohonné hmoty. Smutný zážitek, který mě odsunul dozadu. Nicméně jsem rád, že jsem doma, těším se na svoji rodinu, na svého syna. S odstupem času tedy vše vidím pozitivně.“

Během závodů vás potkala písečná bouře, nemohli jste najít kontrolní bod. Jaký je to pocit?
„Jo, během maratonské etapy nás chytla takové menší písečná bouře a trošku zavála cesty. Nebylo to úplně jednoduché. Když jsme hledali v půlce etapy kontrolní bod, tak nás dojížděli další jezdci, kteří startovali v minutových intervalech. Vytvořili jsme zajímavý kroužek jezdců a společnými silami jsme uspěli. Ale to neberu nijak tragicky, takové okamžiky k Dakaru patří. Je to i navigační závod a toto se zkrátka děje. Je ale vždycky lepší k takové skupině přijet třeba jako třicátý, kdy se zrovna ten bod najde. Bohužel já tam byl první, takže jsem v cíli pár minut ztratil.“

Letošní Dakar je pro vás ale určitě obrovská zkušenost do budoucna, je to tak?
„Rozhodně ano! Takové zkušenosti člověk jinde nezíská. Už vím, že je dobré občas zvolnit, aby mi nedošel benzin a tak dále. Musím ale říct, že jsem hrozně rád, že mi benzin nakonec dovezli a mohl jsem dojet do cíle a nakonec stát na té rampě.“

Pokud máme správné informace, tak vaši partneři Xiaomi a Sencor vám chtějí vyrobit speciální aplikaci a darovat meteorologickou stanici, abyste se už nikdy neztratil a nedošly vám pohonné hmoty. Je to pravda?
„To je spíš taková třešnička na dortu. Ale faktem je, že se ke mě chovali naprosto profesionálně. Od Xiaomi mi dokonce až do Saúdské Arábie přišel nový mobil, když mi během jedné z etap u toho původního po pádu prasklo sklo. Bylo to super. Ale chci poděkovat i značce BalmeX, svému týmu Orion Moto Racing Group či Autoklubu České republiky. A všem fanouškům a lidem, kteří mě podporují a dodávají mi energii. Do jedenácté etapy mi chodilo strašně moc zpráv. Ani když se nedařilo, nikdo mi nenapsal nic negativního, naopak. Všichni mi kompletně dávali sílu, abych to nevzdal.“

Chtěl byste si Dakar zajet v některém z továrních týmů?
„Bylo by to nádherné. Třeba tovární Honda, to by bylo naprosto úžasné. Určitě tuto otázku probereme s manažerem, co bude dál. Je sen každého sportovce zažít s nejlepší technikou a nejlepšími lidmi ten nejtěžší závod na světě.“