„Malá historie se mísí s velkou z pohledu kluka, který za socialismu vyrůstal v barvitém prostředí plném jedinečných osobností, zážitků, objevů a překvapení.“ Tak první díl svých memoárů popisuje sedmdesátiletý česko-anglický hudební skladatel, producent a publicista Alexander Goldscheider. Kniha, kterou nazval Cílené náhody, vyšla na konci července v nakladatelství Pointa. Vydání předcházela dosud nejúspěšnější crowdfundingová kampaň na této platformě.

„Za Cílené náhody vděčím jednoznačně Facebooku,“ říká autor, který na něm od roku 2017 zveřejňuje skutečné příběhy, zážitky a anekdoty ze svého života. „Záhy to přerostlo v tradici – v pátek o půlnoci, děj se co děj, vždy jeden příběh uvedu. Už po několika prvních mě čtenáři začali přesvědčovat až urgovat k jejich sepsání do knihy. Rukopis jsem začal sepisovat o dva roky později,“ dodává Goldscheider.

Vzpomínky z dětství i osudy předků

Kniha má devět kapitol, které nejsou nutně řazeny chronologicky, ale spíš tematicky, a je zamýšlena jako první díl memoárů. Alexander Goldscheider v ní pokrývá prvních dvacet let svého života; mimo jiné vzpomíná na rané dětství, které z velké části prožil v divadle E. F. Buriana. Angažmá tam totiž měla jeho matka, herečka Nina Zvjagina. Popisuje mládí prožité v Praze i rok, který strávil ve Spojených státech – odjel tam, když mu bylo osmnáct. Píše také o rodinných přátelích, umělcích a zajímavých lidech, které v té době potkal.

Velkou pozornost věnuje předkům. Jedna celá kapitola je věnována židovským příbuzným, kteří až na výjimky zahynuli během holocaustu. Goldscheider zaznamenává i svědectví svého táty i strýce, kteří pobyt v koncentračních táborech přežili, a zamýšlí se nad tím, jak se z historie dvacátého století můžeme poučit do budoucna. V jiné kapitole líčí barvité osudy svých předků z Ruska: kozáckého atamana, sovětského brigádního generála, kterého Stalin nechal popravit, dirigenta orchestru cara Mikuláše II., babičky Věry, která před popravou uprchla z Petrohradu až do Prahy, a dalších.

Kniha podle vlastních představ

„Pocit, že bych měl sepsat rodinnou historii především kvůli svým předkům a pro naše potomky, jsem v sobě nosil už desítky let, a tak jsem v roce 2016 po pár letech práce udělal velkou stošedesátistránkovou knihu s šesti sty fotografií a všemi potřebnými rodinnými údaji. Sepsat memoáry je ale docela něco jiného, byť mi všechny údaje z fotoknihy a především stovky fotografií přišly nesmírně vhod,“ vysvětluje autor, který práci na knižním rukopisu dokončil letos v únoru.

To už byl v kontaktu s nakladatelskou službou Pointa, která autorům umožňuje sestavit knižní tým a dát rukopisu podobu podle vlastních představ. Pomáhá jim také s crowdfundingovou kampaní, ve které výrobu a tisk knihy zafinancují. Alexander Goldscheider dal nakonec Pointě přednost před tradičním nakladatelstvím, jako hlavní důvod uvádí právě větší svobodu: „Nešlo vůbec o honorářové podmínky, byť byly výhodné, ale především o volnou ruku, kterou jsem při přípravě knihy s Pointou měl. A to se nakonec ukázalo jako klíčové a ani si dnes neumím představit, že by tomu tak nebylo.“

„Žádné jiné nakladatelství by mě nenechalo napsat a vytisknout knihu o 480 stranách s 324 fotografiemi, které jsem navíc mohl umístit libovolně s textem, a ne v případě barevných kdesi nerelevantně vůči textu, aby bylo vytištění levnější. A vše mít víceméně pod svou kontrolou,“ doplňuje autor, který se nakonec rozhodl Cílené náhody i sám graficky zpracovat a vysázet. Za redaktorku a korektorku knihy si zvolil zkušenou Evu Lorencovou, která mu radila ještě před zrodem rukopisu.

Podpora a chvála od stovek čtenářů

„Za dva a půl roku reakcí na mé příběhy jsem se se stovkami čtenářů téměř znal, byť osobně ani ne s deseti. Když jsem se jich letos v březnu zeptal, kolik z nich by si knihu předplatilo, byla reakce tak dechberoucí, že jsme se s Pointou rozhodli kampaň spustit. Cílová částka tři sta tisíc korun byla na knižní crowdfunding docela závratná suma. A vybrala se,“ neskrývá svou radost Goldscheider. Knihu nebo i více knih najednou si v předprodeji koupilo  460 přispěvatelů, někteří spolu s CD Goldscheiderových písní.„Reakce těch, co už ji mají doma, jsou zatím ve vší skromnosti ohromné. Mám také mimořádnou radost, že se její čtenáři cítí přímo součástí knihy a jsou šťastní, že přispěli k jejímu zrodu. Možná jsem tomu i trochu přispěl, když jsem každému symbolicky přisoudil jednu stránku – ten, kdo si knihu objednal a předplatil, k ní dostal obdobu ex libris se jménem a stránkou, která mu patří,“ dodává autor s tím, že už pracuje na druhém dílu s pracovním názvem Mluví k vám robot. Pokračuje v něm se svými příhodami z normalizační Prahy a Londýna, kam emigroval v roce 1981.

• 

•