Jméno kouče českého národního týmu hokejistů Aloise Hadamczika se v posledních dnech a hodinách skloňuje snad víc než důchodová reforma a daňové úniky dohromady. Pokud je něco na pořekadle, že o kom se hodně mluví, tak mu zvoní v uších a má škytavku, trenér má v hlavě zvonkohru. Tak nějak se čekalo, že po neúspěchu na olympijských hrách rezignuje. Jenže to byl nebyl on.
Na pozápasové tiskové konferenci prohlásil, že skončit rozhodně nehodlá, protože k tomu nevidí důvod. Podpořil ho v tom i předseda hokejového svazu Tomáš Král přesto, že je proti němu nejen veřejnost, ale i někteří hráči. Což samozřejmě nemusí vůbec nic znamenat. Nebyl by prvním ani posledním trenérem, který je osobou nenáviděnou, přesto za něj hovoří výsledky a má tedy na svůj post nárok. O Hadamczikovi se však něco podobného dá říct jen stěží. Tým poprvé převzal v roce 2006 a kromě dvouletého působení Vladimíra Růžičky je u kormidla dodnes. Nikdy nepřivez titul mistrů světa (jedna stříbrná medaile, dvě bronzové). Největším úspěchem je tak zřejmě třetí místo z olympiády v Turíně. Nejspíš není náhoda, že se to stalo v době, kdy k týmu nastoupil a neměl příliš času napáchat škody svým neortodoxním chováním. Poslední dvě velké akce však skončili žalostně. Na mistrovství světa 2013 skončil nároďák na tristním 7. místě, když ho vyškolili například Švýcaři. Marný boj na letošní Olympiádě máme ještě v živé paměti.
Nemá tam co dělat
Abychom byli fér, je třeba říct, že výkonost českých hokejistů není zdaleka na takové úrovni, na jakou byl fanoušek zvyklý. Generace z Nagana je nenávratně pryč a kromě stále úžasného Jágra daleko za světovou špičkou. Bohužel to samé se dá říct i o většině mladíků, kteří měli nastoupit na posty po Ručinském, Šlégrovi, Svobodovi a dalších. Jenže kde nic není, tam ani smrt nebere, což není v žádném případě vina Hadamczika. Práce s mládeží je u nás tak daleko za pěti nejlepšími týmy světa, že už je ani nevidíme. A bude to tak do doby, než se v Česku vymýtí korupce a obálková metoda, kdy přednost v zápasech dostávají synáčci bohatých tatínků bez potřebného talentu oproti nadějím. K osobě Aloise Hadamczika je však potřeba říct, že nikdy neměl respekt, zejména borců z NHL. Nedokázal tým stmelit a nakopnout o level výš. Není se co divit. Sám s hokejem začínal až v dorosteneckém věku a jeho maximem byla 1.národní liga v dresu Tatry Kopřivnice. Otázka tak zní, zda má takový člověk vůbec nárok stát na lavičce národního týmu jakékoli země? Odpověď je jasná, má. Ovšem jedině v případě, že je to natolik výrazná osobnost, že tento handicap dokáže dohnat jinde. A to Hadamczik neumí. Je výborným byznysmenem, má několik prosperujících firem. Jenže to nestačí, tím neoslní ani kluky na rybníku v Horní Dolní, natož své svěřence.
Jasný viník
Debatovat se dá i o jeho nominaci do Soči. Hejda, Kindl, Hudler, Tlustý, Vrbata. Pět jmen, která jsou v nejlepší hokejové soutěži světa skloňována prakticky denně. Místo toho byli na soupisce Barinka, Rozsíval, Krajiczek, Nedvěd. Jasně, každá nominace je věcí trenéra a měl by si ji umět obhájit, o což se Hadamczik snažil. Nicméně i v severoamerickém tisku vzbudilo jeho rozhodnutí výsměch. Nedvěd, který je parádní v extralize už bohužel na nejlepší hráče nemá, i když je to určitě prima kluk. Totéž Rozsíval a Krajiczek, ti navíc nikdy nepatřili mezi top playery. O Barinkovi ani nemluvě. Fakt, že jde o trenérova zetě, mluví samo za sebe. Kdyby tým došel k medaili, nikdo by zřejmě ani nepípnul. Jenomže nedošel a opět skončil ve čtvrtfinále, když kromě pár světlých výjimek nepředvedl nic, za co by bylo třeba tleskat. Kritika je tak zcela na místě. Ne hráčů, protože racionálně uvažující člověk vidí, že na nejlepší zkrátka a dobře nemají. Je snadné označit za viníka neúspěchu trenéra, to je pravda. V tomto případě je to ale na místě. Ne proto, že neporazil silný tým USA. Ale proto, že pro úspěch neudělal maximum a že jeho osoba coby vůdce lavičky je nerespektovaná a škodlivá. Pokud nebude rezignovat sám, měl by ho odvolat Král. Jenže ten stojí za ním. Pak nejspíš své práci nerozumí a měl by odejít spolu s ním.
Martin Chalupa