reklama

Pastor Maldonado o Le Mans, Venezuele a holkách

reklama

Díky titulu mistra Formule GP2 a i díky štědré podpoře státních venezolánských podniků postoupil Pastor Maldonado roku 2011 do Formule 1, kde se mu na Williamsu o rok později zcela nečekaně podařilo vyhrát Velkou cenu Španělska. V soukromém životě naprosto klidný a vyrovnaný Maldonado poté ještě tři roky v závodech Grand Prix předváděl svůj poněkud divoký styl a přístup, než olejové dotace a trpělivost týmů vyprchaly. Několik let o něm nebylo slyšet, než se minulou sezonu objevil na parketu vytrvalostních závodů WEC a v Le Mans.

Začátkem května 2019 se mu ve Spa podařilo vyhrát třídu LMP2, což znamenalo jeho největší úspěch na tomto sektoru a jeho první vítězství od výše zmíněného triumfu v Barceloně. Výborná přílěžitost, aby si tento 34letý  „ztracený syn motorsport“ popovídal s Romanem Klemmem, který jeho kariéru doprovázel od jejích začátků.

Po sezoně 2015 jsi jaksi zmizel ze sportovního obzoru. Jak se Ti dařilo?
Soustředil jsem se především na mou mladou rodinu a záležitosti mimo sport. Žijeme v Monaku a před několika měsíci dostala má starší dcerka sestřičku.

Takže musíš na závodníkovi Pastorovi juniorovi ještě zapracovat…?
Kdepak. Dcery jsou lepší! Jak u nás říkáme „Holka vyjde levněji, než čerstvá sada pneumatik“. (směje se po vítězství výborně naladěný Pastor)

Od minulého roku startuješ ve WEC…
Ano, hned jak jsem Formuli 1 opustil, vyvstal mi před očima další velký cíl – Le Mans. Nejsem již naprostým profesionálem. Že mohu zaútočit na tuto 24hodinovku, za to jsem osudu a všem zodpovědným velmi vděčný.

Ten závod ti hodně znamená?
Ano, když přemýšlím o mém závodění, tak je Le Mans na prvním místě. I na druhém a na třetím. A pozor: s naším vozem LMP2 tam nejedeme jen pro legraci. Minulý ročník ukázal, že tam můžeš i s LMP2 bojovat o vítězství. Roku 2018 jsme dojeli 9. a letos se chceme zlepšit. Má osobní ambice je, jednoho dne v La Sarthe vyhrát!

Tvá forma a forma týmu DragonSpeed ve WEC se výrazně lepší, což zatím kulminovalo vítězsvím tady ve Spa…
DragonSpeed je sice jen malá organizace, cítím se tu ale výborně. Nechci při tom zastírat, že exploze naší formy a tento výsledek úzce souvisí s příchodem Anthonyho Davidsona. Jezdil mnoho let za tovární týmy a jeho přínos je gigantický. Měli jsme tu také troch štěstí – náš set-up byl prostě pro tyto strašlivé podmínky jako udělaný. Suma-sumárum jsme si to vítězství s ohledem na vývoj minulých závodů zasloužili.

Je Mexičan Roberto Gonzales slabinou vaší sestavy?
Roberto je výborný chlapík a kamarád, všem je ale jasné, že nemá mou, nebo Anthonyho rychlost. Snažíme se mu pomáhat a vyhecovat ho k pokud možno nejlepšímu výsledku. Měli jsme tu právě v ohledu na něj štěstí: Tým ho při závodě pustil do kokpitu jen na hodinku a nedosáhl tím  o minutku předepsaného času. Mohli nás diskvalifikovat. Předčasné přerušení závodu ovšem vedlo i k novému ustanovení Robertova minimálního času za volantem – a těsně to stačilo!

Jaký je tvůj názor na politickou situaci doma ve Venezuele?
Zapomeň na všechno to povídání ve zprávách o „levici“ nebo „pravici“. Jde jim všem jen o moc a v posledním důsledky o peníze. Táta, který mě dřív doprovázel na všechny závody, chce zůstat doma ve Venezuele a i proto se denně modlím za to, aby tam situaci vyřešili diplomaticky a ne násilím. To by bylo strašné…

Text a foto: Roman Klemm

 

reklama

reklama

reklama

reklama

reklama