Druhou premiérou aktuální sezony v Divadle Na zábradlí je inscenace Tajný agent. Závěrečný díl britského triptychu bude na jevišti legendární scény poprvé k vidění 6. prosince. Po Shakespearovi a Doylovi se tentokrát bude tavit klasik britské moderní literatury Joseph Conrad – opět v režijním, textovém i scénickém uchopení kmenového režiséra Davida Jařaba.
Pan Verloc provozuje anarchistickou živnost, ale je zároveň ruským agentem. Východní mocnost už nechce jen neškodná udání na radikální soudruhy, ale požaduje za své peníze skutečné činy. Nezvykle aktuální román vypráví o jedné bombě, která měla způsobit strach a chaos a na přelomu 19. a 20. století přiblížit Británii zájmům Ruska. V příběhu inspirovaném skutečnými událostmi, nepovedeným atentátem na observatoř v londýnské čtvrti Greenwich, hrají Jiří Vyorálek, Anna Fialová, Petr Čtvrtníček, Jiří Černý, Jakub Žáček, Václav Vašák a Vojtěch Vondráček.
„Conrad má dar věci předvídat a velmi zvláštně pojmenovávat. Tajný agent je myslím velmi moderní text, který komunikuje i se současnou dobou. Bylo proto pro mne snadné se na něj napojit a přetavit ho v text nový, který nemění celkové směřování, ale pouze dává příběhu nový tvar a dotahuje některé detaily. Věděl jsem, že musím sjednotit divadelní i literární jazyk a dát věci formu, která by dokázala kondenzovaně komunikovat s divákem. Zároveň mi bylo jasné, že se nesmím zbavit, ba právě naopak, ještě posílit, zvláštní dichotomii tohoto románu, kde se mísí tragika s komikou často velmi zvláštním způsobem,“ vysvětlil David Jařab.
Děj Tajného agenta se odehrává začátkem 20. století v Londýně, v bouřlivém období rozmachu dělnických hnutí, radikálních anarchistických spolků, rozšiřování geopolitických vlivů evropských mocností. Jak moc jsou témata jako bombové atentáty, anarchismus, zasahování cizích mocností do vnitřního dění státu, blízké současnému Středoevropanovi? Odpovídá David Jařab: „Myslím, že ležíme na geopolitické křižovatce, takže nám zásahy cizích mocností do našich životů jsou blízké téměř od začátků naší historie. Vždycky jsme byli územím, o které byl zájem. Ostatně jsme svědky sofistikovanějšího vměšování, provokací a placených sabotáží našeho politického systému dodnes. Na jedné straně nemá smysl propadat šíleným spikleneckým teoriím o tom, že někdo z venku řídí vše, co se děje u nás (Rusko, USA, Čína apod.), ale Evropa je pilíř, o který se dozajista svádí hra. A my jsme součástí této hry.“
