Tokhi je nejen přední český bubeník a leader kapely Groove Army, ale také uznávaný český hudebník a autor mnoha zajímavých projektů. Svědčí o tom i jeho spolupráce s houslovým virtuosem Pavlem Šporclem. Dokonce společně natočili hned dva hudební video klipy. Současný stav tak sice do Tokhiho života značně zasáhl, ostatně jako do života všech hudebníků a umělců, ale rozhodl se nepropadat zoufalství a snaží se tvořit nové a nové věci…

Léto vždycky znamenalo pro muzikanty spoustu práce a hudební festivaly. Letošní léto je však jiné… Jak jste naložil s tou spoustou volných dní? 

Nějaké akce nám zůstaly, ale opravdu absolutní minimum. Minulý rok bylo třeba 40 hraní v každém letním měsíci úplně normální. Letos to bylo po všech restrikcích třeba 7, a z toho 3 byly nějaké online streamy. Nedá se ale úplně říct, že by to byly super volné dny. Všichni pracovali třeba i víc než před touhle krizí, ale tak nějak v jiných polích působnosti. Vylepšoval se náš areál, učili jsme se víc pracovat s videem a sociálním sítěmi, natáčeli jsme, nebo tvořili obsah třeba obden. Měli jsme soustřední, nějaké interní workshopy, abychom na sobě zapracovali. Stihli jsme i konkurz do Groove Army, prostě – bylo toho hodně, připravovali jsme se na září, kde se vše mělo opět povolit. Už to tak ale opět nevypadá a akce v září se zase ruší. 

Rozhodl jste se využít online prostředí a komunikovat s fanoušky více prostřednictvím sociálních sítí, tak jako mnozí umělci?  

Udělali to snad všichni, respektive nedělat to by byla sebevražda, takže i ti, kteří k sociálním sítím neměli nejvřelejší vztah, si ho rychle utvořili. Různé streamy, chaty a další akce, to byly vlastně jediné možnosti, jak zůstat s fanoušky v kontaktu… 

V minulých týdnech spatřil světlo světa videoklip ke skladbě, která vznikla ve spolupráci vaší kapely s Pavlem Šporclem. Jedná se o unikátní a dechberoucí skladbu Surprise, kde se spojily bubny a housle. Pověste nám něco více o tom, jak tento projekt vznikl?

Už několik let předtím, v roce 2012, jsem byl v kapele Pavla Šporcla v rámci turné k desce Sporcelain. Za muzika mě úplně nadchla a co bylo hlavní, opravdu jsme si s Pavlem sedli lidsky. Občas jsme pak spolu podnikli něco i po konci samotné tour, ale nikdy jsme nenašli dostatek času na to, abychom nazkoušeli, nebo vymysleli větší společný projekt. Ta chvíle tedy přišla až teď. Pavel souhlasil, že bude naším hostem v Lucerně. My jsme mu pak zase zahráli v jeho novém klipu k úžasné skladbě Magical 24.   

Máte v plánu ve spolupráci s Pavlem Šporclem pokračovat? Co třeba společná deska?

My jsme měli několik rozjednaných akcí, včetně třeba přenosu pro Kuře dětem, všechno ale stopnul virus. Je to opravdu škoda, cítili jsme, že se to netušeně rozjíždí. V tyto dny pak děláme co jde, abychom to nějak zvládli. Natočit desku stojí velmi mnoho energie a peněz, a to jsou komodity, kterými se tyto dny tak trochu šetří. 

Zabýváte se také terapií zvukem – tzv. sound healingem. Proč bychom se měli zrovna v této době, která je velmi stresující, k takovým činnostem uchylovat? 

Sound Healing je pro mě velmi speciální věc. Jedná se o terapii zvukem, kdy se vibrace skutečně dostávají až k orgánům, navíc harmonizují i naše „energetické“ tělo. Prostě to, co většina lidí okem nevidí. Je to zároveň nejjednodušší forma jakékoliv meditace, protože zvuk mysl zaměstná natolik, že skutečně nemáte čas rozvíjet ty tisíce myšlenek, které nám hlavou neustále proudí. Lidé ke mně chodí jak na individuální sessions, kdy se misky přímo přikládají na tělo, tak na skupinové terapie, kdy jen leží a zvuk s vibracemi k nim jdou jako taková tlaková vlna. Tyhle aktivity mi vlastně skoro zůstaly, protože rozhodně nehrozí, že těch lidí je v místnosti 500. Dělali jsme i nějaké streamy přes karanténu, člověk si může odpočinout u toho zvuku, ale vibrace se internetem samozřejmě přenést nedá. 

Plánovat je v současné době asi více než odvážné. Ale i přesto, jaké jsou vaše plány? Vím, že se letos neuskuteční váš tradiční koncert v Lucerna Music Baru, plánujete třeba už jeho podobu pro rok 2021 nebo řešíte spíše blízkou budoucnost? 

Plánování je opravdu něco, co je teď velmi složité. Měli jsme třeba normálně vyjet s naším projektem Bubny do škol samozřejmě hned od září, protože ještě v létě vláda přísahala, že vše ve školách bude normální a budeme fungovat. Teď už je to zase jinak a my řešíme, jestli máme tedy vystřelit kampaň za desítky tisíc, i když může jít rovnou do koše. Školy mají asi dost práce teď s tím řešit kdo a kde nasazuje roušku a kolik dětí vlastně může na oběd, a že se nesmí potkat a rozhodně se dotýkat, atd., úplné nesmysly. Zároveň nám ale píšou, že když zvládneme dělat menší skupiny, nebo to dát ještě venku, že to určitě dáme, protože děti potřebují něco takového, aby svět nebyl úplně mimo. Těžko ale říct, jestli tu kampaň neodešlete, a školy se příští měsíc zase komplet nezavřou, nebo nevím. Tak takhle konkrétně probíhá veškeré plánování u všech lidí spjatých s kulturou, mám pocit. Prostě nevíme. Příprava každého projektu stojí peníze a hodně času, a ti nahoře to můžou kdykoliv „zhasnout“, bez zjevných důvodů. To jsem si tak nějak vyzkoušel, když jsem ani v podstatě nestihl dokončit můj workshop na festivalu v Ostravě a všichni museli nesmyslně opustit areál, přesto že jsem tam měl třeba 30 lidí a dost daleko od sebe. Panika jak za války. Úplně úlet. Nicméně pracujeme teď na dvou nových projektech, které by měly být proveditelné v menších prostorách a za úplně jiných, daleko komornějších a technicky méně náročných podmínek. Jak jsme zjistili, není momentálně úplně ideální být závislí na velikých festivalech a obřích pódiích. 

Skladbu Surprise – Groove Army: Royal Sqad feat. Pavel Šporcl si můžete poslechnout zde: