O soukromí se s médii bavit odmítá, jakmile se ale stočí řeč na sport, hned pookřeje. Jeho největší láskou je sport, na jehož podporu u mládeže má jasně vymezené názory. „Dvě hodiny tělocviku týdně na našich školách jsou pro děti zkrátka málo. V porovnání se zahraničím jsme prostě jinde,“ hořekuje úspěšný vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek.

Jaké byly vaše sportovní začátky?
Pocházím z poměrně nesportovní rodiny. Fotbal, ani hokej mě tolik nezajímaly, pak jsem viděl kajakářský závod na olympiádě v Atlantě a to mě zaujalo. Líbilo se mi, že tam každý jede sám za sebe, byla to láska na první pohled. S kajakem jsem následně začal v roce 1996, to mi bylo deset let. Zároveň se mnou začal trénovat i můj starší bratr, který mě vodil na tréninky.

Máte nějaký recept na to, jak se stát úspěšným kajakářem?
Jde o velmi individuální záležitost. Znám mnoho případů, kdy děti začaly už v 5-6 letech a nic z toho nakonec nebylo. Naopak někdo třeba začal až ve 12 a stal se mistrem světa. Rozhoduje totiž hodně také pohybové nadání dítěte. Už od malička je dobré ordinovat dítěti obecný pohybový rozvoj, specializace na kajak nebo vodní slalom může přijít klidně až později. Obecně lze ale říct, že k tomu potřebujete hlavně sílu a vytrvalost.

Titul mistr světa z roku 2013 v K1, stříbrná medaile z OH v Londýně v roce 2012 v K1 vodním slalomu a řada dalších úspěchů, taková je vaše vizitka. Zmínil jste, že spolu s vámi jezdil i bratr Václav, jak na tom je on?
Brácha je o 5 let starší a začal trénovat ve stejný den jako já. I on to dotáhl daleko, reprezentace, mistroství Evropy… kajak bral ale vždycky jen jako koníček. S bráchou máme neskutečně dobré vztahy, jsme si velmi blízcí. Podporuje mě a fandí mi.

Myslíte si, že je pro dnešní děti důležitá motivace a vedení ke sportu?
Rozhodně! Dlouhodobě tvrdím, že na českých školách obecně není víceméně žádný tělocvik. Ty dvě hodiny týdně jsou k uzoufání málo a často nedostačují i z hlediska náplně. V porovnání se zahraničím jsme úplně někde jinde, tam obecnému pohybovému rozvoji věnují daleko větší pozornost, hrají ragby, fotbal, basketbal…

Existuje nějaký způsob, jak české děti povzbudit, aby sportovaly a měly ke sportu kladný vztah?
Moc důležitá je správná motivace a zároveň objevit jejich talent a podle něj zvolit správný sport, který by dítěti opravdu šel. V tu chvíli totiž bude mít možnost se rozvíjet a dělat viditelné pokroky. Na testování schopností se zaměřuje třeba Sazka Olympijský víceboj, s nímž na programu spolupracuji a jsem moc rád, že mohu být jednou z jeho tváří. Samozřejmě vždycky záleží i na konkrétní skupině dětí a na tom, zda se dítě v rámci daného kolektivu cítí dobře.

Myslíte si, že úspěchy našich sportovců také mohou inspirovat děti a mládež ke sportování?
To si nemyslím jen já, taková je skutečnost. Platí to po celém světě.

Jakou budoucnost před sebou mají čeští kajakáři? Můžeme se těšit na další velké úspěchy? Je tu někdo, kdo vás jednou nahradí na trůnu?
O nedostatek úspěchů českých kajakářů se nebojím, máme tu spoustu mladých, kteří už teď dosahují výsledků zařaditelných do kategorie dospělých.

Letos jste absolvoval přípravu v Londýně a v Emirátech, jak byste jí zhodnotil a jak se cítíte teď? Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Necítím se nijak úžasně, na druhou stranu ale ani nikterak špatně. Během přípravy mi dávalo hodně zabrat počasí, které bylo jak na houpačce. Teď mám ale těsně před závody, před nominací, na kterou se moc těším – a to je dobré znamení (pozn. redakce: Vavřinec Hradilek nominační závody do reprezentace naprosto ovládl: Ve dvou z nich obsadil první a druhé místo).

Foto: Sazka Olympijský víceboj