Jeho malířské umění lze často vidět ve filmech a pořadech České televize, kde pracuje jako scénický výtvarník. Ve své volné tvorbě Lukáš Havrda patří k nastupující generaci malířů, kteří sází na originální rukopis v kombinaci s tradičními technikami. Na svých realistických plátnech zachycuje syrové objekty brutalistní architektury nebo stavby s pohnutou historií z doby normalizace. Nejnovější tvorba Lukáše Havrdy bude od 23. dubna k vidění v industriálních prostorách holešovického Vnitroblocku. Vernisáž výstavy Ztracený druh je na programu 23. dubna v 19 h.
Lukáš Havrda se ubírá směrem „nového realismu“, kde hrají prim potemnělé a nejednoznačné interiéry nebo městské scenérie. Své kořeny má v Pojizeří, prostředí, kde jej významně ovlivnila a inspirovala monumentálnost a také jistá syrovost brutalistní architektury liberecké skupiny SIAL. Jeho plátna tak zachycují například liberecký obchodní dům Ještěd nebo semilský kulturní dům. Místa s pohnutou historií z temného období minulého režimu jsou také častými tématy Lukášovy tvorby.
I proto mezi jeho náměty můžeme najít objekty lehkého pohraničního opevnění, Labskou boudu, ale také architektonicky cenné stavby, jako je např. obchodní dům Kotva. „Podle mého názoru je nutné si minulost připomínat, už jen z toho důvodu, aby si ji někteří neidealizovali. I proto tyto objekty maluji,“říká o své tvorbě autor. Na výstavě ve Vnitroblocku, kterou pojmenoval Ztracený druh, představí výběr své nejnovější tvorby, ve které kromě architektury naznačuje také posun směrem k figurálnímu zobrazování anonymních postav.
Ve své tvorbě je Lukáš výrazný také pro něj charakteristickým použitím malířské technologie asfaltu. Ta mu umožňuje balancovat mezi malířskou tradicí realistického zobrazení a vlastní fantazií. Častokrát tak kombinuje pravoúhlé linie architektonických staveb s rozptýlenými abstraktními okraji, které v obrazech reprezentují prvek náhody. „Používám barvy všeho druhu, olej, akryl, spreje a právě i syrský asfalt. K němu jsem se dostal přes grafiku, když jsem se učil dělat lepty. Každý obraz si už od svého vzniku žije vlastním životem. Kolikrát vznikne dobrá věc, ale už se mi ji nepodaří zopakovat,“uvádí Lukáš Havrda.
